Budeme-li počítat Pavla Rychetského a Jiřího Pospíšila každého za „dva kusy“, protože úřad zastávali dvakrát, bylo by jich osmnáct. Kdyby teď ukončila své působení v úřadě současná ministryně spravedlnosti Helena Válková, byla by průměrná „životnost“ ministra osmnáct, popř. šestnáct měsíců. To je neskutečně malý prostor na seznámení s problematikou resortu, úřadem a na vypracování a uvedení do života koncepce vývoje oboru a na účinné dlouhodobé působení ke zkvalitnění personálu ministerstva a k zdokonalování úrovně jeho vnitřního uspořádání a řízení. Stav resortu i ministerstva tomu odpovídají. Postupem času se nahromadily problémy různé závažnosti, na jejichž řešení nezbyl čas ani síla. Pokračující zanedbání některých z nich je zdrojem různých těžkostí.

Uvedené okolnosti kladou velké nároky na ministra spravedlnosti, nechť by jím byl kdokoli, protože zanedbané problémy mají účinnost  koulí na nohou. Je proto žádoucí, aby ministr konečně setrval v úřadě tak dlouho, aby měl čas provést aspoň nejnaléhavější legislativní, organizační a personální změny. Kterákoli politická strana, která  přebírá odpovědnost za správu resortu, by si měla uvědomit, že kvalita právního prostředí státu je pro obyvatelstvo nejméně stejně důležitá jako uspokojení materiálních potřeb. K výběru ministra a jeho nejbližších spolupracovníků  by měla přistupovat s vědomím, že tento úřad není vhodný k personálním pokusům a potřebuje stabilitu.

Hnutí ANO, které spravuje resort spravedlnosti, je mladá nestandardní  strana s pragmatickým přístupem k politice a s nedostatkem personálních reserv. Sáhnout po resortu spravedlnosti byl proto z jeho strany odvážný kousek. Ale štěstí přeje odvážným: ANO získalo pro obsazení funkce ministra paní Helenu Válkovou, vzdělanou profesorku trestního práva, nesporně výraznou a ovšem také svéráznou osobnost, s jasnými představami, kterým směrem se má resort legislativně vyvíjet. „Druhými houslemi“, sloupem úřadu a pevnou oporou ministra až dosud tradičně býval 1. náměstek. Do této funkce si paní profesorka s vědomým souhlasem ANO přivedla Hanu Marvanovou, zkušenou obhájkyni ve věcech trestních a horlivou protikorupční politickou aktivistku, z politické  minulosti známou pro neřiditelnost, aktivismus a tvrdošíjnou neústupnost při prosazování názorů, která jí u některých (např. u mne) vynesla láskyplnou přezdívku „Hana z Arku“.