Z argumentace protestujících jsem vyvodil, že nenáviděný Andrej Babiš nemá nárok na nedotknutelnost majetku, takže policisté neměli zasahovat, a když už puzení k zásahu neodolali, tak měli jednat něžně.

Nejsem voličem ANO, ani nehodlám volit Andreje Babiše prezidentem, a vedu časté spory s GIBS, ale v daném případě se GIBS a zasahujících policistů musím zastat. Policie je nepolitická služba, která se musí chovat nestranně. Vidí-li policisté útok na majetek, musí zasáhnout, ať je majitelem kdokoli. Zásah musí být co nejrychlejší, na dlouhé zkoumání vedlejších okolností není čas. Při zásahu se pak řídí reflexy, které si odnesli z výcviku.

Tím nechci říci, že s výkony GIBS jsem vždy spokojen. Posláním této služby je stíhání trestné činnosti příslušníků bezpečnostních sborů. Je nástupnickou organizací po Inspekci PČR, která opět navazovala na Inspekci ministerstva vnitra. Na všechny si občas občané stěžovali. Podle českých svérázných zvyklostí nejlepším způsobem předcházení stížností je reorganizace. Proto se kterýsi ministr vnitra rád zbavil své odpovědnosti předáním služby do pravomoci policejního prezidenta, ale ani ten se nechtěl zabývat úřadem, na který chodily stížnosti. Proto se zrodila GIBS, nad jejímž ředitelem stojí přímo pánbůh. Tedy oficiálně to je předseda vlády, ale ten o tom možná ani neví, a se stížností na GIBS byste u něj nepochodili. Podle toho to vypadá.

Nadměrnou volnost by měl vyvažovat dohled státního zastupitelství. Ale stává se, že dozorujícího státní zástupce, příslušníky GIBS a podezřelé spojí pocit stavovské solidarity a k odhalení nezákonnosti nedojde. Stavy územních odborů GIBS se většinou doplňují náborem policistů z místních útvarů. Noví příslušníci GIBS pak občas vyšetřují nedávné kamarády.