Ale spoléhání na stařeckou paměť se mi nevyplatilo, neboť ve skutečnosti mě nemilosrdně  oklamala. Pan docent mě na to upozornil zdvořilým e-mailem.  Nežádal o veřejnou omluvu, ale přece jen se mu touto cestou omlouvám. Pochybil jsem, když jsem vyslovení mylného názoru nepředešel zapátráním na internetu nebo v mém archivu. Od rušných sporů o zákon přece uplynulo mnoho let. Až po jeho upozornění jsem nakonec ve svém archivu našel článek z r.2013, jímž jsem se vyjádřil v neprospěch jeho názoru na návrh nového zákona.

Na rozdíl od něj a jiných odpůrců zmařeného nového zákona se opírám  o poznatky, které jsem získal v jedné etapě svého života, v které jsem se zabýval projektováním vnitřních systémů podnikové organizace a řízení a musel jsem se seznámit se základy teorie řízení.

Současný způsob uspořádání státního zastupitelství mi připadá neudržitelný. Je výsledkem nahodilého řešení různých problémů, které vznikly po převratu v r. 1989. Ponechám stranou pochybnosti o správnosti rozhodnutí zřídit státní zastupitelství místo prokuratury. Ustavení dvou vrchních státních zastupitelství nevyplynulo z potřeby vybudování účinného nástroje vedení trestního řízení, ale z nezbytnosti nějak se vypořádat se zánikem federálních úřadů a s převedením  jejich agendy a zaměstnanců do republikových struktur. Ve skutečnosti došlo k návratu k zemskému uspořádání státu, které v jiných oblastech veřejné správy nemá obdobu. Nenavazuje na územní uspořádání policie, která je nejbližším “souputníkem” státního zastupitelství, ani na strukturu územní samosprávy. Především je překážkou pro nastolení absolutně jednotného způsobu výkonu předsoudních fází trestního řízení na celém území státu. A občané mají nesporně právo, aby je orgány trestního řízení obsluhovaly v každém koutě republiky stejně. Současné uspořádání způsobuje, že mezi způsobem jednání státních zastupitelství v oblasti působnosti Vrchního státního  zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jsou sice nepatrné, ale  přece jen viditelné rozdíly. Ostatně oba úřady se od sebe nápadně liší. Vrchní státní zastupitelství v Praze je kompaktní úřad, jehož pracovníci sídlí v jedné budově. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci  “obhospodařuje” zhruba třetinový počet státních zástupců, rozptýlených do tří poboček po území bývalé Země moravskoslezské.