Zdeněk Jemelík: Pokud mě paměť neklame

17.02.2025 9:50 | Glosa

Slovy „pokud mě paměť neklame“ jsem uvedl poslední větu předposledního odstavce článku „Kdo chce do Brna místo Lenky Bradáčové ?“ (zde). Vyslovil jsem v ní domněnku, že v průběhu usilování bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana o prosazení nového zákona o státním zastupitelství patřil doc. Zdeněk Koudelka k podporovatelům jeho záměru. V té době jsem se občas s panem docentem někde setkal a zúčastnil jsem se v Brně nejméně jednoho zajímavého semináře, který uspořádal. Vždy se ke mně choval přátelsky. Nenapadlo mě, že jsme ve skutečnosti mohli stát na opačných koncích barikády.

Zdeněk Jemelík: Pokud mě paměť neklame
Foto: Archiv Z. Jemelíka
Popisek: Zdeněk Jemelík

Ale spoléhání na stařeckou paměť se mi nevyplatilo, neboť ve skutečnosti mě nemilosrdně  oklamala. Pan docent mě na to upozornil zdvořilým e-mailem.  Nežádal o veřejnou omluvu, ale přece jen se mu touto cestou omlouvám. Pochybil jsem, když jsem vyslovení mylného názoru nepředešel zapátráním na internetu nebo v mém archivu. Od rušných sporů o zákon přece uplynulo mnoho let. Až po jeho upozornění jsem nakonec ve svém archivu našel článek z r.2013, jímž jsem se vyjádřil v neprospěch jeho názoru na návrh nového zákona.

Na rozdíl od něj a jiných odpůrců zmařeného nového zákona se opírám  o poznatky, které jsem získal v jedné etapě svého života, v které jsem se zabýval projektováním vnitřních systémů podnikové organizace a řízení a musel jsem se seznámit se základy teorie řízení.

Současný způsob uspořádání státního zastupitelství mi připadá neudržitelný. Je výsledkem nahodilého řešení různých problémů, které vznikly po převratu v r. 1989. Ponechám stranou pochybnosti o správnosti rozhodnutí zřídit státní zastupitelství místo prokuratury. Ustavení dvou vrchních státních zastupitelství nevyplynulo z potřeby vybudování účinného nástroje vedení trestního řízení, ale z nezbytnosti nějak se vypořádat se zánikem federálních úřadů a s převedením  jejich agendy a zaměstnanců do republikových struktur. Ve skutečnosti došlo k návratu k zemskému uspořádání státu, které v jiných oblastech veřejné správy nemá obdobu. Nenavazuje na územní uspořádání policie, která je nejbližším “souputníkem” státního zastupitelství, ani na strukturu územní samosprávy. Především je překážkou pro nastolení absolutně jednotného způsobu výkonu předsoudních fází trestního řízení na celém území státu. A občané mají nesporně právo, aby je orgány trestního řízení obsluhovaly v každém koutě republiky stejně. Současné uspořádání způsobuje, že mezi způsobem jednání státních zastupitelství v oblasti působnosti Vrchního státního  zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jsou sice nepatrné, ale  přece jen viditelné rozdíly. Ostatně oba úřady se od sebe nápadně liší. Vrchní státní zastupitelství v Praze je kompaktní úřad, jehož pracovníci sídlí v jedné budově. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci  “obhospodařuje” zhruba třetinový počet státních zástupců, rozptýlených do tří poboček po území bývalé Země moravskoslezské.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Monika Oborná byl položen dotaz

Kde přesně se mají v obcích rušit školy?

Od vás o tom slyším prvně. Prý něco takového navrhuje STAN. Podle čeho se bude rozhodovat, jaké školy a kde se budou rušit? Protože zatím, když tato vláda něco rušila, tak to bylo vždy dost nekoncepční a většinou to ani s nikým, včetně lidí, co v těch obcí žijí neprodiskutovala

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pavel Foltán: Mámo, táto, v komoře je myš?

19:06 Pavel Foltán: Mámo, táto, v komoře je myš?

Česká advokátní komora (ČAK) se teď možná tak trochu drbe za uchem. Možná i víc, než jen trochu.