Ve skutečnosti většinou bývá nutné za pravdu tvrdě bojovat a leckdy se ji nepodaří prosadit. Sám proces hledání pravdy ve sporných případech bývá složitý, zdlouhavý a často v něm dochází k faulování.

Jeden zajímavý příklad můžeme sledovat právě v těchto dnech. Došlo ke střetu vlivných veřejných činitelů v otázce, zda má Česká republika vyhovět žádosti Ukrajiny o prodej čtyř bitevníků L-159 Alca. Můj osobní nepřítel (k němuž nepřátelství necítím), předseda vlády Andrej Babiš, a ministr obrany Jaromír Zůna, činitelé, z jejichž projevů jako sláma z bot čouhají obtížně potlačované sympatie s agresorem, prodej odmítají s tím, že letadla jsou pro armádu nepostradatelná. Proto je Ukrajina nedostane. Naproti tomu vrchní velitel armády, prezident republiky Petr Pavel a náčelník generálního štábu Karel Řehka soudí, že armáda by je mohla postrádat bez újmy na obranyschopnosti státu. Na čí straně je pravda? A proč sympatizanti s agresorem nevysvětlí, proč Ukrajina nesmí bitevníky dostat, když z výkladu „válečných štváčů“ je známo, že by sloužily ochraně lidských životů proti útokům agresora? Je snad udržování pilotních dovedností v míru důležitější? Znají sympatizanti s agresorem stud?

Jsem podjatý, prožil jsem dvě okupace a vnímám Rusko jako nástupnický stát po Sovětském svazu. Proto soudím, že bojující Ukrajina má dostat maximální podporu. Je to pojistka proti možnému opakování událostí z 21. srpna 1968 v budoucnu. Obětování Československa v roce 1938 Hitlera nezastavilo. Tvrzení, že nehrozí nové obrácení ruské rozpínavosti proti naší vlasti, protože Rusko k ní nic nepopouzí, je nesmysl. Měl snad Sovětský svaz v roce 1968 ospravedlnitelné důvody k agresi proti Československu?

V mé praxi justičního potížisty jsou ovšem důležitější potíže s prosazováním pravdy v obhajobě obžalovaných. Kolem mne prošla řada obviněných, kteří jsou pevně přesvědčeni o své nevině, ale neustáli obhajobu a dočkali se pravomocného odsouzení. Nadále mají neotřesitelnou víru ve svou nevinu a snaží se svou pravdu obhájit až do úplného finančního zruinování v mimořádných opravných prostředcích. To je ale cesta, plná formálně právních překážek a někdy i povrchnosti, či dokonce zlé vůle soudců, takže k požadovanému cíli se po ní hledač pravdy dostane jen někdy.