Miloš Zeman se ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti na nesprávnost rozsudku Vrchního soudu v Praze. Zkritizoval jeho rozhodnutí jako ryze formalistické, neboť soud podle něj zcela zbytečně žádal po soudcích, povolujících odposlechy, aby svá rozhodnutí psali jako slohová cvičení.  V této souvislosti vyjádřil nedůvěru justici, danou tím, že „člověk, chycený s krabicí od vína, je stále ještě na svobodě a různými  právními kličkami uniká spravedlnosti, což snižuje důvěryhodnost justice“.

Moderátorka na tomto místě připomněla, že ze své strany David Rath zpochybňuje nestrannost soudu například předjímáním, že při svém rozhodování podlehne tlaku ministra spravedlnosti a prezidenta.

Znepokojení hlavy státu z protahování Rathova procesu je pochopitelné a jistě je zesilují různé výroky pana obžalovaného o tom, že jeho proces je politický, vina mu nebyla prokázána, do řízení zasahují svým vlivem  politici, stížnost pro porušení zákona je pokusem o zásah moci výkonné do nezávislosti justice, soudci jsou podjatí a je třeba je z řízení vyloučit apod. Ostatně se znepokojuje i lid obecný u hospodských stolů, kde se ozývají pochybnosti, zda se vůbec někdy podaří pana obžalovaného odsoudit, zda vůbec má naše justice sílu na trestání „velkých pánů“.

Pohled na jednotlivou, velmi specifickou kauzu, z vyvýšeného pozorovacího stanoviště prezidenta republiky, se ale může lišit od pohledu pěšáka, který se dlouhá léta brodí bahnem justičních nepravostí.

Trestní právo procesní je velmi formalistické, ale kvůli tomu se nelze vzdát jeho dodržování jako jisté záruky spravedlivého procesu. Mimo to justice má své vnitřní organizační problémy, které brání rychlému průběhu trestních soudů ( např. omezený počet soudních síní).