Uzavíral řadu článků, jež toto trestní řízení doprovázely od jeho počátku v r.2010. Název odrážel skutečnost, že se v řízení utkali dva bývalí členové KSČ a prokurátoři: žalobce Dušan Táborský, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v  Ostravě, a proti němu advokát Josef  Monsport jako společný obhájce obžalovaných. Hodnocení výkonu duelantů bylo v souladu se skutečností, že  v průběhu řízení spolek Šalamoun napadl žalobce podnětem ke kárnému řízení, protože v neprospěch obžalovaného Martina Bartáka nestydatě lhal (podnět byl neúspěšný, protože nejen v tomto případě žalobci podle jejich nadřízených nelžou, i když lžou).

Městský soud v Praze jako soud nalézací vynesl 15.května 2014 zprošťující rozsudek ve prospěch obou obžalovaných. Nepoučitelný žalobce se proti němu odvolal. K jeho odvolání proběhlo dne 4. prosince 2014 veřejné jednání na Vrchním soudu v Praze. Odvolací soud provedl velmi pečlivé vyhodnocení důkazů a konstatoval, že Městský soud v Praze jako soud nalézací provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy správně vyhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Jeho rozhodnutí potvrdil vydáním usnesení, jímž žalobcovo odvolání zamítl. Při  odůvodnění rozhodnutí předseda senátu mimo jiné připomněl žalobci, že nakonec určitou část odůvodnění obžaloby vzal zpět (pozn.: tu, která stála na lži). Proti usnesení odvolacího soudu neexistuje řádný opravný prostředek, pouze nejvyšší státní zástupce je může napadnout dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR. Dovolání lze podat jen za přísně stanovených zákonných podmínek a nemělo by odkladný účinek. Rozhodnutím Vrchního soudu v Praze tedy nabyl květnový rozsudek Městského soudu v Praze právní moc.

Obsah výše zmíněného komentáře z 15.května 2014  zůstává po odvolacím řízení v platnosti. V souvislosti s ním je na místě připomenout, že na začátku obtěžování Martina Bartáka byla „investigatorská“ horlivost novináře Jana Kroupy, který se původně zabýval podezřením, že američtí majitelé Tatry poskytovali úplatky prostřednictvím Pavla Stoška, bývalého důstojníka, působícího na ministerstvu obrany, blízkého exministrovi Miroslavu Kostelkovi. K podezření jistě přispěla skutečnost, že Tatra a.s. získala významnou zakázku od ministerstva obrany bez výběrového řízení.

Jan Kroupa přiměl tzv. poškozené, aby podali trestní oznámení proti Martinu Bartákovi. Pak se přestal zabývat Pavlem Stoškem a vrhl se na nového podezřelého. Ten je tak po Věře Jourové jeho další nespravedlivě stíhanou obětí. Obětí, jež utrpěly Kroupovou zásluhu na cti,  je ovšem více, ale v jejich případě buď nebylo trestní stíhání zahájeno, nebo naopak není dosud k disposici zprošťující rozsudek.

Podotýkám, že Dušan Táborský se při vystoupení před soudem zmínil o tom, že provizní smlouva mezi Tatrou a.s. a Pavlem Stoškem je „podivná“, ale policejní prověřování podezření na uplácení skončilo odložením.