Článek z 28. dubna vnímám kladně jako důkaz, že i odsouzenému k vysokému nepodmíněnému trestu se ve vedlejším souvisejícím řízení může dostat spravedlnosti. V záplavě špatných zpráv to je zářná výjimka, maličkost, která potěší.

Zmíněný článek není úplně přesný. Uvádí, že Shahram Zadeh byl v době zmíněných soudních nepřístojností obžalovaný ve dvou souběžných trestních řízeních soudních, ale neupřesňuje, že ke skandální události došlo u Městského soudu v Brně, v procesu, vedeném předsedou Michalem Kabelíkem.

Zpráva mě vzrušila i z jiných důvodů: byl jsem totiž přítomen nezákonnému jednání soudu, neboť jsem jako statutární představitel spolku Chamurappi z.s. podporoval obhajobu obž. Shahrama Zadeha. Má přítomnost v soudní síni měla poněkud pikantní příchuť. Předseda senátu Michal Kabelík byl dlouhodobým přispěvatelem internetového portálu Neviditelný pes a v článku z 10. června 2013 „Jistě, pane ministře!“ (ZDE) ocenil úroveň mých článků o soudním řízení. Uvedl „ Zajímavé, a pro mne trapné, je kopírovat názor v tomto listu (4.6.2013) pana Jemelíka. Ten kope za spolek Šalamoun… Takže bych to ani neměl říkat, ale podrobnou věcnost o leckterých procesech se odjinud nedozvím.“ Určitě netušil, že bych mohl jednou přijít do jeho soudní síně. Nevím, zda si neopravil názor, když pak četl články, jimiž jsem doprovázel proces proti Shahramu Zadehovi.

Jsem dodnes přesvědčen, že podporou Zadehovy obhajoby jsem dělal dobrou věc. Není ostatně bez zajímavosti, že jej ve vazebním řízení skvěle obhajovala Marie Benešová, bývalá nejvyšší státní zástupkyně a dvojnásobná ministryně spravedlnosti. Bylo přirozené, že spolek Chamurappi nabídl soudu společenskou záruku za jeho propuštění z vazby (ZDE), ale nebylo to nic platné.