Spolu s dvanáctiletým trestem od Městského soudu v Praze za – mírně řečeno – špatné nakládání se zaměstnankyněmi vzhledem k jeho věku se souhrn trestů přiblížil doživotí. Odvolací  soud jej ale snížil. I tak souhrn trestů přesahoval hranici pro uložení výjimečného trestu. 

Hlavního líčení jsem se poprvé zúčastnil 3.listopadu 2015 a o svých zážitcích jsem napsal v článku Neznalost zákona soudkyni neomlouvá. Již v něm jsem se vyjadřoval kriticky nejen k argumentaci obžaloby, ale i k zvláštnostem jednání předsedkyně senátu. Následovalo dalších sedm článků, zpochybňujících férovost procesu a důvodnost obžaloby. Všechny jsou k dosažení na mém blogu.

Základním důkazem proti panu obžalovanému byly jeho opilecké bláboly, které jeho spoluvězeň, recidivista Miloš Levko, zaznamenal pomocí audiovizuálního zařízení, zamontovaného v hodinkách. Není známo, kdo mu je opatřil a kam po použití zmizely. Záznamy z nich někdo cíleně doručil do rukou tehdejšího šéfa pražské  mordparty Josefa Mareše, jenž pak vyvolal trestní řízení. Dokazování vyvolává dojem, že proti Jaroslavu Bartákovi působila zločinná organizovaná skupina, jejímiž členy byli vězni, pracovníci Vězeňské služby, kriminalisté a neustanovené osoby mimo věznici. Členové skupiny mezi sebou pružně komunikovali, zdi věznice nebyly překážkou.