Nedbání presumpce neviny se promítá i do úvah o uvalení a prodlužování vazby. Horliví následovníci rudých prokurátorů si nedělají starosti kvůli možnosti, že obviněný by nakonec mohl být zproštěn viny, takže jeho omezení na svobodě bylo nadbytečné. Nemilosrdně uplatňuji presumpci viny: v jejich očích je obviněný téměř jistě budoucí odsouzený. Čas, strávený ve vazbě, se mu zahrne do výkonu trestu, takže neutrpí žádnou škodu. Protože se nepodílejí na odškodném, které stát vyplácí obětem vadného trestního řízení, nepřihlížejí ke škodám, jež způsobí obviněnému a jeho blízkým  odříznutím od obvyklého způsobu obživy. Mají tak zásluhu na tom, že stát vyplácí rok od roku větší a větší náhrady za zcela zbytečné věznění nevinných a za škody s tím související. Také soudci často přistupují k návrhům žalobců na uvalení vazby pod zorným úhlem presumpce viny. Proto dochází k nadužívání institutu vazby, které orgány činné v trestním řízení většinou považují za své nezadatelné právo. Za škody, jež způsobí obviněným a jejich rodinám a blízkým, nesmí být voláni k odpovědnosti, na finančních náhradách se vlastní kapsou nepodílejí.

Křiklavým příkladem uplatnění presumpce viny je příběh Shahrama Abdullaha Zadeha, českého občana iránské národnosti, absolventa Masarykovy university, o němž jsem se okrajově zmínil již dříve. Podle obžaloby měl být hlavou rozvětveného zločinného spolčení, které v poměrně krátkém čase způsobilo státu daňovými úniky škodu ve výši 2,3 miliardy Kč. Spolu s ním usedne na lavici obžalovaných 15 osob, ale část spolupachatelů nebyla dosud ustavenovena.

Protože v něm orgány činné v trestním řízení vidí „velkou rybu“ a navíc majetného člověka, na jehož majetku by se mohl stát hojit za utrpěný daňový únik, v souladu s presumpcí viny mají od počátku jasno, že bude odsouzen. A aby případně neunikl zaslouženému trestu a nezmizel v širém světě, obstavily mu majetek v hodnotě 50 milionů Kč a drží jej již 22 měsíců ve vazbě.

V pondělí 25.ledna 2016 soud obdržel kauci za propuštění Shahrama Abdullaha Zadeha z vazby. Kauce se postupně zvyšovala. Státní zástupce nebyl spokojen s žádnou nabízenou částkou, když první nabídka byla sice neobvykle vysoká, ale obnášela “pouhých” 20 milionů Kč. Opakovanými stížnostmi si vynucoval její zvyšování. Teprve po dosažení hranice 150 mil. Kč soud projevil dne 27.ledna 2016 ochotu ji přijmout a obžalovaného propustit z vazby. Státní zástupce se poprvé neodvolal kvůli její údajné nedostatečnosti. Média ve dnech 28. a 29. ledna 2016 vzrušovala veřejnost zprávou, že “zločinný cizinec” (pro některé novináře byl jen “Iránec” bez uvedení, že jde o českého občana) bude propuštěn a 29. ledna 2016 dokonce novináři čekali před branami věznice. Ale nedočkali se. Ačkoli soud má v takových případech jednat bez průtahů a v jiných případech se tak chová, soudce Aleš Novotný se postaral, aby si obžalovaný vypil kalich hořkosti až do dna: nevydal včas písemné vyhotovení a postaral se mu o jeden weekend ve vězení navíc. Možná se mu malicherně “odvděčil” za neuctivé vyjadřování po skončení vazebního řízení o jeho přístupu k žádostem o propuštění  z vazby.