Lidé se většinou ochotně ztotožňují s názorem, že podmínkou působení v čelné politické funkci je bezúhonnost. Z obecného hlediska to má opodstatnění nejen kvůli souladu s dobrými mravy, ale i z důvodů čistě pragmatických: musíme připustit hypotetickou možnost, že trestně stíhaný politik se dostane do vazby nebo dokonce do výkonu trestu, což by mu znemožnilo vykonávat funkci.

To je ovšem šedivá teorie, která nemusí být jediným vodítkem při rozhodování o tom, zda je přípustné jednat s hnutím ANO 2011 o sestavení vlády, vedené Andrejem Babišem. České poměry jsou poněkud odchylné od jiných zemí Evropské unie. Naší specialitou je opakované ovlivňování politického vývoje zásahy zneužitých orgánů činných v trestním řízení. Mimo to je zde okolnost, kterou politici, žijící ve věži ze slonoviny svých funkcí, obvykle nevnímají: naše justice se občas dopouští přehmatů a zneužití moci, takže je ošidné apriorně považovat za zločince každého, na koho policie ukáže.

Připomenu příklad Víta Bárty, proti němuž vyvolali trestní řízení ničemové z jeho nejbližšího okolí. Obviněný by jistě zvládl výkon ministerské funkce souběžně s účastí na trestním řízení. Ale upřímný vlastenec Vít Bárta uposlechl ušlechtilé zásady, že trestně stíhaný se nemá na vládní moci podílet, a vzdal se ministerské funkce. Konečným výsledkem jeho trestního stíhání bylo zproštění obžaloby. Návrat do politiky se mu pak již ale nepodařil.