V článku Prezidentův Rath, který vyšel 3.června 2017 na mém bloggu, jsem se okrajově dotkl problému zdlouhavosti některých soudních procesů. Zmínil jsem se v té souvislosti o přerušování hlavního líčení překážkami na straně obžalovaných a jejich obhájců. Vyslovil jsem naději, že při pokračování hlavního líčení v kauze „Zadeh“ ve dnech 7.-9. června 2017 se bilance jeho průběhu vylepší, takže z 30 plánovaných dnů na 1. pololetí r. 2017 se dostaneme aspoň na třináct. Naděje se nesplnila. Řízení bylo po hodině jednání opět odročeno a to až na 25.září 2017, což je první termín, v kterém bude mít tento senát k disposici volnou soudní síň. Příčinou bylo opět onemocnění obhájkyně, která za sebe neposlala substituci, protože klient si to nepřál.
Kdo a podle čeho rozhoduje o tom, jaká země bude označená za bezpečnou? A co vůbec nechápu, v čem je pro nás bezpečnější, že se u lidí, kteří budou z jakýchsi bezpečných zemí přicházet zrychlí azylové řízení? Já mám pochybnosti, že zrychlení povede k větší efektivně, spíš to obecně bývá naopak.
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.