Karel Schwarzenberg mu se svým kousavým humorem dokonce nabídl,  že mu koupí zákoník. Nejlépe se k němu zachoval Pavel Zeman, jemuž ministr dělá potíže: aspoň se tváří, a možná si skutečně myslí, že jednání bylo nekonfliktní, ministr jmenování Lenky Bradáčové jednoznačně neodmítl, rozhovory budou pokračovat. Sama Lenka Bradáčová se vyjádřila, že jde o jednání mezi ministrem a nejvyšším státním zástupcem, které nebude komentovat.

Překvapený ministr se brání prohlášením na internetových stránkách ministerstva (http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=323960) , v němž se uvádí, že…“navrhl, zda by k odpolitizování jmenování vrchního státního zástupce v Praze nepřispělo vypsání výběrového řízení. Pavel Zeman však vyjádřil pochybnost ryze právnické povahy, že se obává, aby takovýto postup – nepředvídaný přesně zákonem – neohrozil legalitu celého jmenování. To neznamená, že by ministr spravedlnosti Pavel Blažek zamítl návrh nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana na jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zástupkyní v Praze.“ se závěrem, že „řízení o jmenování vrchního státního zástupce v Praze … stále běží a ministr spravedlnosti o něm rozhodne v řádu týdnů.“

Na obranu Pavla Blažka se pohotově postavili zhrzení odpůrci Pavla Zemana, jeho předchůdkyně Renata Vesecká a zapuzený bývalý náměstek NSZ Zdeněk Koudelka, "ústavní expert" odmítnutý Senátem jako kandidát na funkci ústavního soudce,  kteří obhajují přípustnost výběrového řízení. Nic jiného se ovšem od nich nedalo očekávat.( http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Bitva-o-Bradacovou-Blazka-proti-zlym-jazykum-haji-ustavni-expert-i-Vesecka-240308

Postavil se za něj také předseda vlády Petr Nečas, který shodně s Pavlem Zemanem poukázal na nekonfliktní vyznění čtvrtečního jednání (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Necas-Ministru-Blazkovi-verim-Vyberove-rizeni-bylo-pry-jen-jednou-z-variant-240245). Byl to ovšem právě on, kdo nahrál politizaci řízení o obsazení funkce vrchního státního zástupce v Praze tím, že vysvětlil spiklenecký způsob odvolání Jiřího Pospíšila nevěrohodným způsobem a otevřel tak cestu k vyslovení podezření, že skutečným důvodem byla snaha ODS nebo jeho osobně zabránit jmenování Lenky Bradáčové.