Přesněji vzato, neklid nevyvolala sama akce, jejíž aktéři mnoho informací nepouštějí, ale mediální pěna, vytvořená na jejím základě bulvárem, a válečnické tanečky politických pletichářů, usilujících o zneužití mimořádné situace k posílení  moci.

V této situaci ministr spravedlnosti Pavel Blažek oznámil, že prověří přiměřenost a zákonnost akce.  Sklidil za to kritiku, nejvýraznější od Václava Lásky, dnes politizujícího advokáta, dříve policejního vyšetřovatele sporné pověsti: ministr prý na naplnění slibu nemá odpovídající pravomoc.

Skutečnost je taková, že k provedení hloubkové prověrky, která jediná by v tomto případě byla na místě, ministr spravedlnosti skutečně není oprávněn a ani nemá k disposici kompetentní odborný útvar, který by ji mohl provést. Může si pouze vyžádat vysvětlení od nejvyššího státního zástupce, jehož poselství pak dodá věrohodnost použitím svého jména jako záruky. Jeho prohlášení tak lze chápat pouze jako dobře míněné gesto, určené k uklidnění veřejnosti.

Není to podstatné, protože v dané situaci, kdy panu ministrovi zbývá jen několik málo dní či dokonce hodin setrvání v úřadu, je zřejmé,  že na splnění záměru nebude mít čas. Ale i kdyby se skutečně v rozsahu svých omezených pravomocí pokusil přiměřenost a zákonnost zákroků přezkoumat, ničeho významného by nedosáhl. Policie a státní zastupitelství jsou uzavřené světy, které žijí svým vnitřním životem, ovládaným setrvačností stavovských zvyklostí, a náhodná povrchová ministerská prověrka na ně nemůže mít větší vliv než bodnutí špendlíkem do hroší kůže.