Vnímám události ze svého subjektivního pohledu na základě dlouholetých zkušeností a ve vztahu k případům, jimiž se zabývám jako předseda spolku Chamurappi z.s. Můj pohled se v mnohém liší od různých postojů, tlumočených mainstreamovým zpravodajstvím.

Odchod Igora Stříže je uzavřená záležitost, kterou lze pouze vzít na vědomí. Ale byl bych raději, kdyby se uskutečnil o něco později. Měl jsem s ním korektní vztahy, i když jsem ho při osobním setkání seznámil se subjektivním objektivním názorem, že vykonavatelé pseudopráva předlistopadového režimu by neměli zastávat významné funkce ve veřejné správě. Jejich základním hendikepem je již volba profese. Při vstupu do ní věděli, do čeho jdou. Jako vzdělaní právníci měli vědět, že se stanou nositeli zla. Z podkladů, které mám k disposici, usuzuji,  že Igor Stříž se jako vojenský prokurátor důsledně držel dobového zákona. Stíhal jednání, které nestihat nesměl. Jako nejvyšší státní zástupce jednal se stejnou precizností, kterou projevoval jako vojenský prokurátor.

Zaujaly mě „konspirativní“ úvahy o možnosti, že Igor Stříž neresignoval právě teď dobrovolně. Nenapadá mě, komu by načasování jeho resignace mohlo prospět. Úplné vysvětlení neposkytne ani úvaha, že Pavel Blažek možná chtěl zajistit jmenování Lenky Bradáčové z nějakého důvodu právě teď. Zajímavá je úvaha Erica Besta z 9.ledna 2025(zde) o možnosti, že po jejím jmenování dojde k zastavení brněnských trestních kauz, jež se dotýkají pověsti Dona Pabla.

Rok 2023, zejména jeho druhou polovinu, považuji z různých důvodů za nejhorší úsek svého života. K nepříjemnostem, jež mě postihly, patří ztráta osobních kontaktů s různými činiteli, s nimiž jsem dříve mohl konzultovat své problémy justičního potížisty. Netuším, proč se mi bývalí partneři uzavřeli. Patří mezi ně i Lenka Bradáčová, s kterou jsem se seznámil v r.2012 při příležitosti veřejných debat o návrhu nového zákona o státním zastupitelství. Tehdy ještě státní zástupci, ministři a ministerští úředníci byli ochotní bavit se s občanskými iniciativami, dokonce naši podporu oceňovali. Jako aktivní tehdy ještě člen spolku Šalamoun jsem se pilně účastnil veřejné debaty. Lenka Bradáčová byla hlavní oporou Pavla Zemana při přesvědčování veřejnosti o potřebnosti reformy státního  zastupitelství, mimo jiné zahrnující zúžení struktury státního zastupitelství ze čtyř na tři  stupně a zřízení protikorupčního speciálu.  Ze svého omezeného „pozorovacího stanoviště“ nevidím nikoho jiného, na koho by mohla padnout Blažkova volba. Lenka Bradáčová je perfektní právnička a osvědčila se při průchodu všemi stupni soustavy. Samozřejmě se u ní projevuje neškodný úkaz, který geniální organizátor doc. František Čuba označil za „profesní deformaci myšlení“. Je prostě posedlá svou prací. Okolnost, že v některých případech jako žalobkyně neuspěla, na tom nic nemění: jde o výjimečné nezdary. Kdo nikdy nechybujete, hoďte po ní kamenem !