Vážná situace vznikla uvnitř ODS, v které se část členů neztotožnila s rozhodnutím Petra Nečase. Jiří Pospíšil sice předstírá, že na opuštěném křesle nelpí, ale nepokořil se a přilévá olej do ohně zpochybňováním odůvodnění svého odvolání.

Útok na místopředsedu strany a předsedu plzeňského regionálního sdružení ODS proto může mít pro předsedu strany a vlády osudové důsledky. Do úzkých se dostal nešikovným odůvodněním rozhodnutí, jímž patrně zastřel  jeho pravou příčinu. Do té doby, než vyjde pravda najevo, bude mít Petr Nečas krušné dny. Jak se mu povede pak, není ovšem zdaleka jisté.

Špatné přijetí jeho rozhodnutí veřejností je dokladem ochablosti její kolektivní paměti. Kritici postupu předsedy vlády a prezidenta jsou ochotni vidět v odvolaném ministrovi zastánce nezávislosti státního zastupitelství, jenž úmyslem jmenovat Lenku Bradáčovou do funkce vrchní státní zástupkyně  v Praze ohrozil beztrestnost korupčníků a následně svou kariéru. Období prvního Pospíšilova mandátu v letech 2006-2009 je pro ně šerým dávnověkem, na který si už nikdo nepamatuje.

Ale Jiří Pospíšil není člověk bez minulosti. Byl to přece on, kdo v r.2007 zaštítil pachatele nestandardního zásahu státních zástupců do kauzy bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka a navodil tak podmínky pro vypuknutí „války žalobců“, jež citelně narušila chod státního zastupitelství, a dosud úplně nedozněla. Pomohl původcům zásahu odvést pozornost od jejich provinění vyvoláním nespravedlivého kárného řízení proti místopředsedovi Nejvyššího soudu ČR Pavlovi Kučerovi na konci jeho celoživotní bezúhonné soudcovské kariéry. Ohrozil jej tak pokusem o potrestání za společenské styky s lidmi,  které nenáviděla jak sesazená nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, tak on sám.