Požádala soud o statečnost, která by mu umožnila správně vyhodnotit důkazní situaci a konečně rozhodnout o propuštění pana obžalovaného z vazby. Připomněla soudu, že rozhoduje o lidských osudech. Na ni pak navázal svým vystoupením David Zahumenský, další z obhájců pana obžalovaného, který ale řeč dokončil až následující den. Zaměřil se zejména na ústavněprávní prohřešky postupu orgánů činných v trestním řízení.

Obhájce zahájil dotazem, zda se soud bude zabývat návrhem na propuštění  z vazby, k němuž zaslal soudu dodatek. Předseda senátu jej ale upozornil, že na pořadu jsou závěrečné řeči.

David Zahumenský pak přešel ke kritice rozhodování o námitkách obž. SAZ z prosince r.2016 a dalších kvůli podjatosti proti intervenujícím státním zástupcům a několika policistům. Policejní orgán rozhodl, že policisté nejsou vyloučeni. Stejně rozhodlo Vrchní státní zastupitelství. Nadřízené orgány tato rozhodnutí potvrdily. Proti zamítnutí námitky podjatosti podal pan obžalovaný ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl. V odůvodnění ale uvedl,  že stěžovatel nevyužil všech opravných prostředků, takže Ústavní soud nemůže rozhodovat. Odmítl vyslovenou pobídku, aby udělal výjimku. Podle usnesení se  s námitkami stěžovatele především musí vypořádat obecné soudy. Upozornil, že podjatost je dovolacím důvodem. Obhájce poděkoval žalobci, že zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu z r.2003, které je přiléhavé pro tento problém. Upozornil na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která rozšiřuje platnost ustanovení článku 6 Úmluvy i na přípravné řízení. Posuzování  spravedlivosti řízení musí být komplexní včetně vyhodnocení zachování práv obhajoby a kvality důkazů. Vznikly-li pochybnosti o nestrannosti příslušníků orgánů činných v trestním řízení, je povinností nadřízených orgánů je rozptýlit, a to nejlépe vyloučením podezřelých osob. V tomto případě navíc je pan obžalovaný stíhán vazebně a ve vazebním řízení se soud podjatostí nechtěl zabývat.

Důvodem pro vyloučení státních zástupců měl být obsah notářských zápisů, jež si pan obžalovaný opatřil, které obsahovaly vyjádření svědků-provokatérů, poškozující státní zástupce a policisty. Obhájce citoval ze zápisu Martina Valentoviče, v němž se m.j. uvádí, že státní zástupce Aleš Sosík nechal vymazat všechny záznamy o vyšetřování proti Petru Pfeiferovi a že „vše se hodí na Zadeha“. Postižení se dostali do postavení poškozeného, ale to je neslučitelné s nestranností. Ze tří zmiňovaných státních zástupců padlo rozhodnutí jen o jednom, návrh na vyloučení dvou dalších zůstal dodnes bez odpovědi. 

Výstupy z řízení o podjatosti mohou být různé od vyloučení jmenovaného jednotlivce až po vyloučení všech členů senátu nebo celého státního zastupitelství. Důvodem pro zamítnutí návrhu na vyloučení by neměla být okolnost, že navrhovatel nejmenoval všechny osoby, proti nimž návrh směřuje, protože je možné v takovém případě podnět posuzovat jako návrh na odnětí a přikázání věci z důvodu vhodnosti. Každý projev zájmu orgánu na určitém výsledku řízení může být považován za projev podjatosti.