Lidé z jeho regionu řekli, že mu věří. Jiří Čunek, stejně jako Miloš Zeman, ukazuje, že novinářským lžím a zkreslování se lze postavit. Miloš Zeman dovedl sociální demokracii k vítězství v době, kdy mu média většinou láteřila, a byl úspěšným premiérem, přestože se nebál hloupé novináře nazývat hloupými. I Jiří Čunek prošel velkou mediální palbou pražských redakcí, přesto jako politik u voličů obstál. Již dříve mu částečné právní zadostiučinění poskytl rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 10. 2009, který konstatoval, že v trestním stíhání proti němu dozorovaném nepříslušným Okresním státním zastupitelstvím v Přerově byl porušen zákon v jeho neprospěch. Je dobré, že internet a internetová média (Parlamentní listy) rozbily monopol na zveřejňování informací. Z uvedeného plyne několik závěrů:

Veřejně činný člověk, má říkat své názory i proti ataku novinářů. Příkladem je Tomáš Garrigue Masaryk, na kterého někteří novináři pořádali štvanice v době hilsneriády.

Voličská podpora je v demokracii zdrojem politické legitimity, což potvrdil Jiří Čunek v regionálním rozměru a Miloš Zeman celostátně.