Sám Ústavní soud tento plat přiznal soudcům až od 1. 1. 2015. Nejvyšší soud jednal v rozporu se zásadou, že rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení právního předpisu nemá zpětnou účinnost, ale platí do budoucna. Uvedeným rozsudkem, jenž Nejvyšší soud v rozporu s ústavou veřejně nevyhlásil, byla dotčena majetková práva státu, který by musel doplatit soudcům a státním zástupcům částku v řádu miliard. Stát proto podal jako zaměstnavatel – právnická osoba ústavní stížnost. Rozhodnutí Ústavního soudu napravuje nesprávná rozhodnutí soudců o vlastních platech, ale jen částečně.

Jestliže zasedá Ústavní soud, nikdo si nemůže být ničím jist. V nálezu z 10. 7. 2014 (Pl.ÚS 28/13) Ústavní soud jen pro soudce (ne pro jiné státní funkcionáře) zrušil platovou základnu ve výši 2,75 násobku průměrného platu a chtěl pro ně trojnásobek průměrného platu. Rozhodnutí bylo dopředu jasné, když někteří soudci Ústavního soudu byli dříve soudci obecných soudů. Tedy rozhodovali o platovém růstu pro své kolegy a sebe. Rozhodnutí má děsivé odůvodnění z pohledu demokrata. Ústavní soud zrušil dané ustanovení pro soudce s tím, že soudci jsou „vyšší středostavovská vrstva“.