Pochybuji, že by se v následujících týdnech, měsících a letech u nás našla nějaká politická strana (hnutí) nebo snad sama vláda, která by byla schopná vypracovat tak „seriózní a precizní“ Poučení z krizového vývoje …, jako svého času „naši stalinisti“. Ale i kdyby, po našich zkušenostech je otázkou, zda bychom tomu vůbec mohli věřit. Spíš si každý bude muset udělat své vlastní. V současné době navíc mnozí namítnou, že na dělání závěrů je ještě příliš brzy.

Přesto již nyní je zřejmé, že většina aktuálních problémů a otázek, včetně těch, které s epidemií bezprostředně nesouvisejí, bude mít společného jmenovatele - výrazný schodek státního rozpočtu. Zejména poté, co paní ministryně financí „vystřelila“ návrh na jeho zvýšení na 300 mld. Následně by logicky mělo následovat hledání úspor, kde se dá, namísto tištění inflačních peněz. Ale kde se dá a kdo to posoudí? Bude to muset být tato vláda a tento parlament.

Jedním z největších problémů současnosti je do očí bijící neschopnost Evropské unie, jejíž instituce jsou nejen zbytečné, ale i škodí (viz např. „zelené šílenství“ s uhlíkovou neutralitou). O výhodnosti „eurodotací“ je dnes přesvědčen asi jen málokdo a posílat EU peníze jen pro zajištění blahobytu „bruselských lehkoživků“ je příliš velký přepych.

Dalším v pořadí jsou politické neziskovky, které většinou pod pláštíkem bohulibé činnosti se snaží oblbovat zejména mladé lidi. Samozřejmě za státní, tedy naše peníze.

Samostatnou kapitolou je nenasytný „veřejnoprávní moloch“ nazývaný Česká televize. Zrušit, transformovat či zestátnit? Nevím. Navíc státní už stejně je. V každém případě potřebuje co nejdřív pořádně „pustit žilou“.  Začít se může nejlépe rovnou u pana generálního ředitele.