Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo Senátu.

Vím, že v současné neklidné době, kdy se „nehraje“ o nic menšího, než je  existence svobodné  Evropy a světový mír, bude asi můj požadavek znít trochu komicky. Možná si řeknete, „jeho starosti bych chtěl mít“.

Ale vězte, že  i taková zdánlivá „maličkost“, jako je neustále se opakující manipulace s časem, hraje v životě každého občana nezanedbatelnou roli. Mnoho lidí  tvrdí, že jim to nevadí, některým to i vyhovuje, mnozí se na „letní čas“ i těší. Budou prý mít  „delší“ den.

Ale dotkne se to nakonec téměř všech. Každý z nás se pravděpodobně setká s někým, komu to vadí. S vlastními dětmi, které musí do školy už na sedmou, cestou do práce s řidičem autobusu, který může mít problém plně se věnovat řízení, protože musel vstát ve tři místo ve čtyři, s lékařem, který se musí  stoprocentně soustředit na zákrok, a může mu to dělat potíže, neboť mu ani ranní káva nepomohla úplně překonat ten hodinový „skok“. A tak bychom mohli pokračovat dál.

Ano, mnoha lidem to nevadí. Nejsou citliví na zásah do   biorytmu  organismu, jejich vnitřní orgány to nepocítí, jejich psychice nevadí, že s nimi někdo „vorá“.  A já se na ně nezlobím.