V rámci jednání vystoupil i Miroslav Grebeníček, bývalý předseda Komunistické strany Čech a Moravy a nynější poslanec za tuto stranu, a dovolávaje se "historické paměti" a náležitých "historických souvislostí let 1968 – 1969" prohlásil, že "Jan Palach se  nezapálil na protest proti KSČ" a že "jeho sympatie patřily především reformním komunistům". Grebeníčkovo prohlášení vyvolalo bouřlivou protestní odezvu. Nechyběly však ani hlasy, že ač byl Palach hluboce nábožensky založený (Husitská církev), zaujatě studoval i marxismus. Pokusím se blíže objasnit, jak Grebeníčkův projev, tak i onen Palachův nazorový protiklad.

Grebeníček pravdivě vyzvedl, že reformní komunisté měli koncem šedesátých let širokou podporu společnosti včetně vysokoškolských studentů. “Atmosféra nadšení, hrdost na vlastní zemi a podpora vedení státu byla tenkrát až neuvěřitelná". Jmenoval pak A. Dubčeka, O. Černíka, J. Smrkovského, F. Riegla a jiné, kteří se se svou otevřenou svobodomyslností "stávali doslova idoly jara roku 1968". Je zajímavé sledovat, jak se Grebeníček tváří, jako by on a dnešní komunisté byli odedávna zajedno s reformními komunisty šedesátých let. Historická paměť nám však napovídá, že to byli právě nesmiřitelní odpůrci těchto reformátorů, kdo po intervenci v srpnu 1968 zůstali straně "věrni" a provedli v ní nejdůraznější čistku v její historii, čistku, která totálně zdecimovala nejen reformisty, ale i  jejich sympatizanty, a to do všech ničivých důsledků. Křivdy tenkrát spáchané dodnes odčiněny nebyly. A jestliže Grebeníček připomíná výsledek sociologického průzkumu z června 1968, kdy se 89 % respondentů vyslovilo pro socialismus a jen 5 % pro kapitalismus,  signalizuje mi moje pamět,  že se těch 89 % vyslovilo pro socialismus s lidskou tváří a nikoli pro jeho hrubě zdeformovanou podobu ve vydání stalinském a gottwaldovském až husákovském. A tato podoba všelijak kamuflována se stala i dědickým údělem Grebeníčka a dnešní KSČM. (Agnieszka Hollandová, režisérka záslužného filmu Hořící keř o Janu Palachovi, která studovala na pražské FAMU a prožila Pražské jaro i jeho mocenskou likvidaci, případně poukázala na historickou anomálii, že KSČM dodnes existuje, ba má dokonce zastoupení v parlamentu: Představte si, že by v Německu dodnes existovala hitlerovská NSDAP).