Amnestii vyhlašuje dle Ústavy president republiky. Tedy on je jejím tvůrcem, protože ji podepsal právě v té podobě, která vyvolala tolik diskusí (ať již oprávněně či nikoli). A nutno přiznat, Václav Klaus se po celou dobu od jejího vyhlášení chová velmi zodpovědně a opakovaně trvá na tom, že za amnestii, respektive její podobu a vyhlášení, je zodpovědný právě a jen on. Byť bezpochyby ví, že by pro něj bylo snazší a politicky obratnější svalit vinu na někoho, kdo „stál za konečnou podobou jejího znění“.
O co tedy jde těm, kdo nutně potřebují vědět, kdo se na její přípravě podílel? Chtějí údajné tvůrce hnát „k zodpovědnosti“? Za co ale? Chtějí je diskreditovat prostě tím, že je označí za „tvůrce zla“? Jde o politiku nebo o snahu některých získat (politické) body? A kdo vlastně o zveřejnění jmen tak moc stojí?
Mohlo by se zdát, že amnestie je již minulostí. Soudy rozhodly, koho na svobodu pustí a na koho se amnestie nevztahuje, bývalí hříšníci byli propuštěni na svobodu, případně jim byly jejich tresty odpuštěny. Chápu kontroverzi, kterou vyvolala, a to nikoli pro pár konkrétních případů, které byly mediálně zneužity, ale spíše z obecného principu, kdy amnestie jako taková narušuje princip spravedlnosti a rovnosti před zákonem. Také ji ale respektuji jako Ústavou definovanou pravomoc presidenta, které Václav Klaus jen využil, ať se to některým líbí nebo ne, a ať už se někteří snaží (dosti trapnými pokusy) hnát jej k odpovědnosti před soudem.
Poslední vývoj ale ukazuje, že amnestie se stala dobrým politickým tématem, z kterého se někteří snaží vyžít co nejdéle. Snad jedině tak lze vysvětlit eminentní zájem některých (především nově příchozích na Pražský hrad), aby bylo zveřejněno jméno každého, kdo se kolem přípravy amnestie byť jen pohyboval. Skoro to vypadá, jako by si nový kancléř presidenta Zemana, který je, čirou náhodou, úzce spjat s jednou politickou stranou, chtěl nahrabat trochu politických bodíků poté, co jeho nástup do funkce provázely mručivé hlasy ze všech stran, když hovořil o nutnosti využít tohoto potenciálu pro volební úspěch strany, v níž byl do té doby předsedou. Faktem je, že přešel od slibů ke skutkům, jak právě hysterie kolem amnestie dokládá. Jen nevím, zda právě toto je příklad, kdy takový posun je k dobru věci samé.
K čemu ale vede tato nesmyslná honba po všech, kdo se k amnestii kdy vyjádřili? Jaký má účel? A je skutečně právem všech vědět, s kým se president Klaus o ní radil předtím, než ji vyhlásil? Jak se ukázalo, ani fakticky ani politicky se hon na Klause za toto rozhodnutí nesetkal s velkou podporou veřejnosti. Snaha podat na presidenta žalobu za velezradu v době, kdy již byla de facto zbytečná, navíc za rozhodnutí, ke kterému jej oprávnili sami poslanci tím, jakou Ústavu kdysi přijali, vyšla vniveč. A tak se hledalo a hledá dalších cest, jak se na tématu přiživit.
Jednou z možností se stalo udělat z Klause jakousi oběť špatných rádců. Ty známe ostatně z oblíbených českých pohádek a tak by to mohlo vyjít. Navíc – ochotná česká média vycítila šanci na „investigativu“ a tak se předhání v tom, kdo má lepší informace, zda padne nějaké nové jméno, případně kdo byl uveden jako autor v zápatí nějakého dokumentu (což se veřejně deklaruje jako důkaz samotný). Doslova špionážní prácička. Svou činností tak všeobecnému hledání viníka dávají na důležitosti a zajímavosti a zapojují se do bludného bulvárního kruhu v honu na čarodějnice.
A co dělají ti, kteří po celou dobu presidentské funkce stáli po boku Václava Klause? Snaží se svůj podíl na amnestii bagatelizovat. Nikdo nechce, aby Černý Petr zůstal u něj a právě on byl uváděn jako autor onoho hromadného aktu milosti v podobě amnestie. Trochu překvapivý vývoj a postoj od těch, kdo se po celou dobu vydávali za konzervativní obhájce tradic. Jeden by očekával, že po vzoru dnes již klasické četby zachovají dekorum a za autory amnestie se označí hromadně. Že prostě řeknou – to my, my jsme amnestii připravovali, a my, spolu s presidentem republiky, za ní tedy neseme odpovědnost. Právě takovým postojem by mohli přesvědčit i své názorové oponenty, že byť s nimi nesouhlasí, uznávají je jako osobnosti. To, co se dnes ale děje, ukazuje pravý opak.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
