V poslední době se to ukazuje na sérii článků  i  na některých internetových aktivitách  (pokus o zahlcení ČTÚ žádostmi o informace, či čerstvá aktivita „napiš ministrovi “), jež používají mnohdy dezinformační až lživé informace. Na čele tohoto boje jsou někteří redaktoři internetových medií, novin, či televize i dva páni poslanci, kteří slibují lidu zlevnění volání až o 50%. I oni se omezují pouze na populistický boj s jediným veřejným nepřítelem – ČTÚ. Souvisí to i s připravovanou aukcí na frekvence z digitální dividendy? Kdo ví.  Jeden se v tom nevyzná, kdo to vlastně tlačí, kdo se na to přilepil a kdo je jen za užitečného idiota. V pozadí je zjevně jediné – ovlivnit průběh aukce na kmitočty z digitální dividendy. Mrzí mne, že se k této „přečisté hře na obecné dobro“ přidávají čas od času i opravdu odborníci kteří tím doznávají potřebu plynout s proudem a vyhovět potenciálnímu čtenáři, ač jinak musí mít v této věci jasněji, než jiní. Tím se neliší od svých „neodborných“ kolegů.

Před časem jsem nesl kůži na trh článkem, který se věnoval právě problematice cen volání. Dostal jsem za něj v diskusi vycinkáno a připadal jsem si malinko ušpiněný. Nicméně můj názor na věc se příliš nezměnil a klidně napíšu zas a znova, co si to vlastně dovoluji si myslet. Abstrahuji přitom od spekulací typu „cui bono“. Neboť reagovat na tu řadu nesmyslů, dezinformací či deviací, které se v této kampani neustále omílají, by bylo sice na místě, avšak neobešlo by se to bez spousty čísel a grafů. Člověk přitom může sklouznout do odborné hantýrky a to pak vypadá, že ouřada je zkorumpován, neboť mluví podobným jazykem jako operátoři. Takže raději volím jen volnou úvahu na dané téma a podat ji co nelidovějším jazykem.

Problematiku mobilního trhu je možno si představit jako trojnožku opírající se o:

1.podnikatelskou činnost a tarifní politiku mobilních operátorů a o vše, co s tím souvisí,
2.uživatelské (spotřebitelské) chování, zvyky a aktivitu uživatelů, související s úrovní jejich znalostí, ochoty jednat a s jejich informovaností,
3.právní rámec – tedy Evropský i národní a tím i činnost regulátora - ČTÚ.

A nyní k jednotlivým oporám trhu trochu podrobněji.

Snad není třeba dokazovat, že operátoři jsou ti, kteří ovlivňují mobilní trh nejvíce. Chovají se tak, aby maximalizovali svůj zisk a neztratili výhled pro dosažení zisků příštích – tedy aby byli stále v tom nejširším proudu podnikatelského dění. To jim nelze vyčítat. Nejsou charita, podnikají. Svému cíli tedy přizpůsobují i své jednotlivé kroky. Hodnotí a analyzují především chování, zvyky a potřeby svých účastníků, na to roubují své tarify, akce, či akvizice. Od  toho cíle se odvíjejí i úpravy, budování a modernizace jejich sítí a investice. (Aktuální situaci českých operátorů  popsal velice pěkně například  Patrik Zandl na Lupě 9.11.2011).

Soudný člověk by si měl být vědom toho, že cena produktu na trhu není jen výslednicí kalkulace nákladů včetně investic a určité míry zisku. Cena je ve skutečnosti především odrazem poptávky a nabídky – tedy užitné hodnoty, kvality a dostupnosti zboží a služeb ve vztahu k potřebám zákazníků a ke konkurenčním produktům. Prostě cena je pro podnikatele to, co je jeho zákazník ochoten zaplatit. V tomto smyslu je nalezení té správné rovnováhy přesně tím, co představuje rozdíl mezi podnikatelským úspěchem a neúspěchem. Opakuji znovu: na trhu, protože ten tady chválabohu pořád je, ač se dnes toto slovo stalo nemoderním, je kritizováno, zpochybňováno a potlačováno ze všech stran pod heslem, že trh se přežil. Operátoři nejsou apriori zločinci, chovají-li se tak, aby dosáhli možného maxima úspěchu na trhu, na němž působí. Důležité je pro ně to, co jim trh dovolí.