Neměli bychom tedy přehlédnout, že vyostřování přirozených a patrně teď nepřekonatelných antagonismů mezi Evropskou unií a Ruskem a přetrvávání antagonismů sice překonatelných, ale přesto narůstajících mezi vyjednavači Evropské unie a novou řeckou vládou – že tyto dvě paralelní situace – nemusí zůstat bez vzájemné souvislosti.
Naopak, mohou se zkombinovat a vytvořit pro Evropskou unii těžko zvládnutelné dilema.
Bude chyba, když evropským lídrům dojde teprve potom, že ekonomické škody vznikající Evropské unii z neslučitelnosti jejích a řeckých stanovisek k problému řeckého dluhu nebudou patrně ty nejhorší. Horší mohou být ty politické.
Řecká vláda je v EU první, ve které se spojily radikální strany z obou konců politického spektra. Jinde v Evropě čekají na svou příležitost strany podobného ražení.
Protahování sporu s Řeckem samo o sobě připravuje Evropskou unii o sílu a stmelenost, kterou bezpodmínečně potřebuje pro svůj současný politický střet s Ruskem.
Tsiprasova vláda do tohoto střetu může zasáhnout i jinak než tím, že její postoje ve věci řeckého dluhu budou oslabovat váhu Unie v ringu, v kterém čelí Rusku. Řecko má i v tomto zápase slovo, jako každý jiný členský stát Unie.
Už rozhodování o tom, co dál se sankcemi proti Rusku, které proběhlo minulý týden na summitu Unie, dalo Alexisu Tsiprasovi příležitost ztotožnit se s postojem Unie, nebo vyslovit vlastní odlišné stanovisko.
Tsipras mohl na summitu oznámit Evropě případný negativní postoj Řecka k celé záležitosti sankcí proti Rusku, ale neudělal to. Fakt, že napoprvé nenarušil jednomyslnost osmadvacítky, je nadějnou okolností, kterou nelze pominout.
Ale že se jeho vláda může zachovat i jinak, naznačila už o dva dny dřív návštěva nového řeckého ministra zahraničí v Moskvě. Dostal tam od Sergjeje Lavrova ujištění, že Rusko zváží finanční pomoc Řecku, požádá-li o ni. A Lavrov významně dodal, že možnosti Ruska jsou bohužel momentálně omezené právě sankcemi.
V evropském tisku převládá mínění, že nepřijme-li řecká vláda evropské návrhy na řešení dluhu a pokračování pomoci, Řecko brzy zbankrotuje. S ruskou, případně čínskou pomocí se tomu může vyhnout.
A i kdyby o tu pomoc Alexis Tsipras teď Moskvu nepožádal, stejně bude asi chtít dál pěstovat tradičně dobré vztahy Řecka s Ruskem. Mohou jeho vládě v budoucnu pomáhat při prosazování jejích specifických názorů na směřování evropské politiky.
A nejenom JEJÍCH názorů. V evropském politickém spektru je dost radikálních proudů, jak na levici, tak na pravici, které budou ochotné se s ní spojit. To jsou okolnosti, které nelze při jednání o řeckém dluhu pouštět ze zřetele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
