Podle toho, kdo tento vtip a s jakou vehemencí vypráví, zda je to Francouz nebo Brit, a zejména za jakých okolností, jsme přesvědčováni, že jedna nebo druhá strana si nezaslouží naší úcty a někdy dokonce i pozornosti.
V dnešních dnech, kdy alespoň podle ČT se hroutí svět a my toho musíme být svědky, nejméně 24 hodin denně, se tento bonmot může používat i na označení vztahu mezi Velkou Británií a Evropskou unií. Zda je ta Unie ještě „evropská“ a nikoli „německá“ těžko říct. Když Jean Claude Juncker šel příkladem, aby se v ní mluvilo jen německy a francouzsky, jako by chtěl naznačit, že by se v ní mělo mluvit jenom německy. Takže si znovu alespoň zalistuje v knize In Europe´s Name, Timothy Garton-Ashe (je už z roku 1994), ve které se snažil předvídat, zda se naplní obavy Margaret Thatcher, že Evropa může být německá, nebude-li Německo evropské.
Hysterie v ČR, jejíž politické a mediální autority podezíráme, že jejich běsnění okolo „Brexitu“ je nám podáváno, jako kdyby měl nastat exitus EU, nebo alespoň Velké Británie, má prostý důvod v tom, že se snaží překrýt události v Policii ČR. Možná že jde také o OKD, státní rozpočet, rozpad koalice a pád koaliční vlády, a proto můžeme sledovat v ČT od rána do večera, a opakovaně i v noci, neuvěřitelně množství odborníků a „mluvících hlav odevšad“. Zvláštní oblibě se pak těší „experti“ neveřejně prospěšného sdružení AMO, o kterém jen někteří víme, kdo ji platí a v jakých službách slouží.
Dokonce se někteří nejvyšší představitelé EU, EK a EP začali objímat a líbat. Nejde ještě o rituálně propracovaného „dvojitého (až trojitého) Chruščova“, v těchto objetích je více ženskosti, ale pokud jde o pokrytectví a nedůvěru, těch je v těchto Jidášových políbeních dost.
To nejhlavnější nám stále ale uniká. „Brexit“ se totiž ukazuje jako úspěšný reklamní artikl, který je dobře „obchodovatelný“ na finančních trzích. Přitom stále ještě nevíme, kdo na tom (a na kterém břehu kanálu) vlastně vydělává. Autorům hrůzostrašných předpovědí ztrát české ekonomiky (samozřejmě se počítá nejméně v miliardách) nejde přeci o nic jiného než o „rozhýbání trhu“, uvedení do pohybu finančních transakcí, které po ochlazení rozpočtové krize v Řecku, zamrznutí krize na Ukrajině, ambivalentních výsledků „protiruských sankcí“, migrační krize atd., potřebuje další impulzy.
Strašení rozpadem Velké Británie, Evropské unie a dokonce i národních evropských států (stejně jako hrůza ze zavádění prvků přímé demokracie, které ti dnes vylekaní vložili do Ústavy ČR už v roce 1992) je dobrý nápad, jak omezit to, čemu ještě ze zvyku říkáme demokracie. Samozřejmě, i „válka proti terorismu“ se k tomuto účelu hodí, ale chce to „větší pružnost“ neviditelné ruky trhu. Takže se to britské referendum hodí vlastně ke všemu. Mimochodem i k dalšímu „vyjednávání“, maně nebeské, kterou lze živit lid bloudící po poušti. Jen doufejme, že to nebude těch biblických čtyřicet let.
Text je publikováním se svolením autora.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
