Podle toho, kdo tento vtip a s jakou vehemencí vypráví, zda je to Francouz nebo Brit, a zejména za jakých okolností, jsme přesvědčováni, že jedna nebo druhá strana si nezaslouží naší úcty a někdy dokonce i pozornosti.

V dnešních dnech, kdy alespoň podle ČT se hroutí svět a my toho musíme být svědky, nejméně 24 hodin denně, se tento bonmot může používat i na označení vztahu mezi Velkou Británií a Evropskou unií. Zda je ta Unie ještě „evropská“ a nikoli „německá“ těžko říct. Když Jean Claude Juncker šel příkladem, aby se v ní mluvilo jen německy a francouzsky, jako by chtěl naznačit, že by se v ní mělo mluvit jenom německy. Takže si znovu alespoň zalistuje v knize In Europe´s Name, Timothy Garton-Ashe (je už z roku  1994), ve které se snažil předvídat, zda se naplní obavy Margaret Thatcher, že Evropa může být německá, nebude-li Německo evropské.

Hysterie v ČR, jejíž politické a mediální autority podezíráme, že jejich běsnění okolo „Brexitu“ je nám podáváno, jako kdyby měl nastat exitus EU, nebo alespoň Velké Británie, má prostý důvod v tom, že se snaží překrýt události v Policii ČR. Možná že jde také o OKD, státní rozpočet, rozpad koalice a pád koaliční vlády, a proto můžeme sledovat v ČT od rána do večera, a opakovaně i v noci, neuvěřitelně  množství odborníků  a „mluvících hlav odevšad“. Zvláštní oblibě se pak těší „experti“  neveřejně prospěšného sdružení AMO, o kterém jen někteří víme, kdo ji platí a v jakých službách slouží.