Zdeněk Zbořil: Krokodýlí slzy

12. 11. 2016 16:04

Krokodýlí slzy, latinsky Crocodli lacrimae, to znali už ve starém Římě, kdy se tím myslelo nejen oplakávání oběti, ale i předstíraná lítost. Tento druh lítosti měl budit sympatie nebo antipatie. Jeho nezamýšleným druhotným efektem byl vznik podezření, že kdo roní slzy, má ale i jiné úmysly, než svým rozechvěním působit na city veřejnosti.

Zdeněk Zbořil: Krokodýlí slzy
Foto: donaldjtrump.com
Popisek: Donald Trump
reklama

Kdo si ještě dnes vzpomene, jakými posměšky častoval Teodor Marjanovič, tehdy redaktor MfDnes, nyní Hospodářských novin, nově zvoleného prezidenta Obamu, nemůže brát vážně ani jeho dnešní obavy, že zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem „...je velmi špatnou zprávou pro náš svět“. Kdysi byl špatnou zprávou pro náš svět „blábolící kandidát na prezidenta“, ale i „žvatlající černoušek“, který dnes podporoval Hillary, jejíž zvolení by bylo zřejmě zprávou dobrou. Samozřejmě ale jen „pro náš svět“, ale kdo ví, komu ten svět vlastně patří. Ti kdo si myslí, že tento svět je také jejich, mohou mít totiž úplně jiný názor.

Pro jedny je to svět, kterému vládne Vladimír Putin, který poslal své hackery, aby škodili Hillary, pro jiné, kteří to už říkají veřejně,  je to vzácný okamžik v historii Spojených států, protože se poprvé „bílý miliardář, stěhuje do státního bytu, placeného z veřejných finančních prostředků po černošské rodině“. Putinových hackerů se obává také Angela Merkelová, ale to je až příliš jednoduchý alibismus, kterým by se dalo vysvětlit, že za její případný neúspěch může někdo jiný. Nikoli však rezident CIA v Berlíně, kterého před nějakou dobou vykázala ze země, ale především Vladimír Putin, který v tajných kremelských komnatách spřádá intriky, jak se zbavit přítelkyně Angely ve prospěch někoho, kdo „našim Rusům lépe rozumí“. Ale možná že je to ještě jednodušší. Proč by se Spojené státy měly dohadovat s Ruskou federací a s Čínou prostřednictvím chaotické EU a nedůvěryhodným tandemem Merklová-Hollande, když tak mohou činit sami a vybrat si, kdo se jim bude zdát vhodnějším partnerem.

Také ČT nám dosud neoznámila, zda ISIL nebo Daeš, ale třeba i „umírněná opozice“, se neobávají, že CIA nebo Wall Street, tzn. i s ním spojené banky s dosud zdánlivě nevyčerpatelným zdrojem petrodolarů, nebude opatrnějším sponzorem a nová státní administrativa, vzhledem k profesi nového prezidenta, nebude umět hospodařit lépe než ty přecházející.

Nakonec, a srovnáváme-li zpravodajství ČT nikoli jen se CNN, ale i s TV v SRN a ve Francii, jsme u nás doma dopadli nejhůře. Vedení štábu „zpravodajství“ prokazovalo téměř půl roku, že není na úrovni své profese. Přehlédněme, že během jediné hodiny dokáže sdělit, jak nás informoval divák, kdo v té ČT zmatenosti dokázal vydržet do ranních hodin, že „...rozhodující bude stát Florida, kdo získá její volitele, bude americkým prezidentem, tak tomu bylo prakticky vždy...“, aby po vítězství Trumpa téměř vzápětí táž osoba řekla, že „Florida není vůbec důležitá...“Avšak  celé ČT zpravodajství bylo zmatené a amatérské. Pan Řezníček udivoval zprávami vždy s nějakou významnou budovou v pozadí, avšak se zpožděním asi tak 6-12 hodin po té, co jsme se něco podobného mohli dočíst na internetu nebo vidět někde jinde. Také zvláštní zpravodaj Jindřich Šídlo se ukázal jako věřící „našemu světu“, i když trochu váhal a pomáhal si „důkazy v kruhu“. Avšak jeho interview s těmi, které právě odchytil někde na ulici a komentování toho, co se děje ve volebních štábech obou kandidátů, z velké vzdálenosti se opět opožďovalo za vývojem situace téměř fatálně.

Skutečný pláč a kvílení začaly ale až po té, kdy američtí voliči nedostáli „názorům ČT“ a rozhodli se dát, pro ČT překvapivě, hlasy Donaldovi. To bylo už dávno potom, co v ČR elektronická média předpovídala vítězství Trumpa v 80-90% případů. Když ani víra pana velvyslance Shapira v posledních hodinách voleb, že „je ještě nějaká naděje“, se nenaplnila, vypuklo běsnění naplno. Na obrazovce se střídaly dávno diváky zavržené tváře zklamaných „TV panditů“ (americký termín pro "mluvící TV hlavy"), kteří se nestyděli lkát nad svou neschopností předvídat dokonce i to, co už mnozí dávno říkali a psali. Nechyběl ani pan Jakub Janda z Kremlin Watch alias Evropských hodnot, který „projevil zklamání“, ačkoli mohl předpokládat, že právě jeho „zklamání“ nikoho nezajímá. I jeho Crocodli lacrimae byly jistě stejně opravdové, jako nedůvěryhodné. Ale neobávejme se ničeho zlého. Až nový americký trubač zatroubí, zase budou lhát, tak jako lhali kdysi...

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Václav Kovalčík: Mezigenerační propady a rozdíly ve společnosti na politickou objednávku

9:31 Václav Kovalčík: Mezigenerační propady a rozdíly ve společnosti na politickou objednávku

Zoufalý stav naší země, profláknuté rádoby demokratické strany, k tomu ještě prvo-voliči, kteří se m…