Tato pokleslá nadsázka zbavuje politiky přemýšlet nejen o politice, ale také o sobě samých. Vlastně to ale tolik nevadí, protože veřejnost je už dávno zvyklá, nejen po roce 1989, ale i v celých generacích tomuto stavu předcházejících, že profesionální, svým voličům v mezivolebním čase vzdálení hráči, příliš o svém poslání nepřemýšlejí. Jejich cílem není usilovat o uspokojování zájmů různých skupin občanů, ale zejména o předváděni se jako ti, kteří tak činí, i když vlastně v tomto ohledu činnými nejsou.
Zajímavěji se chovají političtí komentátoři a dokonce i zpravodajové o událostech, které se občanů dotýkají. Ti většino s ohledem na svůj obdiv k politickým stranám a jejich představitelům, a často i za vlčí halíř, předsudečně opakují to, o čem si myslí, že tomu konzumenti jejich sdělení budou věřit. Nejhorší zkušenost máme ale s politology, tj.studenty vědecky zkoumajícími politiku, kteří často soutěží se žurnalistikou nejen obsahově, ale i formálně. Snad je to tím, že rezignovali na obsah a metodologii svých studií a uvěřili tomu, že jsou autoritami, které analyzují výpovědi hříšníků, soudí je a dávají rozhřešení. Zlatým řezem jejich zejména verbálních výkonů je pak věštba, jakési ego projektované do budoucnosti, primitivněji řečeno, snaha věštit a vysvětlovat to, co se ještě nestalo a možná ani nestane.
Dnes je pro tento stav typické do úmoru opakované tvrzení, že existuje do budoucnosti promítaný „tandem Zeman – Babiš“, který podle jedněch ohrožuje demokracii v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, podle jiných dokonce i v Evropské unii a v Evropě nebo dokonce i ve Spojených státech. Ta trochu umírněnější část této specifické komunity naopak důvěřuje „spojenectví“ prezidenta s novým předsedou vlády, vidí v něm naději odpoutat se od zavedené kleptokracie, nahradit ideologicky řízenou administrativu a nahradit ji správou věcí, zejména věcí národohospodářských.
Nemusíme tyto krajní, extrémní až extremistické názory zatracovat, ale stačí, když si nebudeme hrát na znalce technologie politické moci a dobrého vládnutí a položíme si základní politologickou nebo z politické filosofie vycházející otázku: A co když je to jinak? Jen když se budeme ptát, zda spolupráce současného prezidenta a nového ministerského předsedy není jen iluzí, nebo zda tomu není právě naopak. Nemusí jít hned o boj o moc na život a na smrt, ale předpokládejme, že Andrej Babiš a Miloš Zeman zastupují zájmy různých a odlišných zájmových skupin, brutálně řečeno „nevolených elit“, a že jejich konsensus je podmíněn prostorově a časově.
Můžeme si zvolit jen jednu událost z minulého týdne. Je jí prohlášení Miloše Zemana, na okraj jmenování Andreje Babiše předsedou vlády, že bude muset pana premiéra vzdělávat v zahraniční politice. Zatím na to nový předseda vlády, který se neskrývá svým zájmem o zahraniční politiku, nereagoval, ale kritika, byť přednesená s úsměvem, byla vyslovena.
Nereagovala ani veřejnost, která se jindy mimořádně temperamentně zabývá tím, zda je pro ČR důležitá kromě EU také Ruská federace, Čínská lidová republika, dalajláma nebo oblast Blízkého a předního Východu, severní Afrika, anebo dokonce i Afrika subsaharská, kam posílá ČR svoje profesionální vojáky.
Jen na této události si lze ověřit do jaké míry postrádáme realitě odpovídající hodnocení těchto dvou vybraných osobností. Pomluv, urážek a vulgarity při jejich hodnocení se dovídáme až nadbytečně, ale jak to vlastně je doopravdy?
Prezident Zeman při seznamování se s nově jmenovanými ministry tvrdí, že začíná čtením jejich CV. Podobně tedy můžeme začít studovat CV prezidenta a premiéra nejen ze zorného úhlu jejich „politické biografie“, nebo biografických hanopisů, ale z hlediska srovnávací analýzy jejich atypických CV.
Musíme předpokládat, že také tyto CV vznikaly za různých okolností, a že jejich autoři byli ovlivněni tím za jakých okolností byly vytvářeny a předpokládejme, že slovy prof Vašáka, to také mohou být CV psané adresátem.V jednom z prvních Kdo je kdo? (z roku 1991) je uveden v kratším hesle ing.Miloš Zeman. Je zde zmíněno jeho vzdělání a profese prognostik. Nepíše se zde o žádných jazykových znalostech (dnes víme, že prezident mluví na veřejnosti hlavně anglicky a rusky). Rád prý chodí na běžkách a pěstuje pěší turistiku. Toto heslo je mj. zajímavé i proto, že v tiráži encyklopedie se uvádí, že jde o hesla autografická, psaná podle zadané struktury.
Ing.Andrej Babiš zde uveden není, ale z jeho později vydaných CV (po roce 2010) víme, že také studoval VŠE se specializací na zahraniční obchod a že pracoval v PZO. Díky tomu pobýval delší dobu v Maroku, Tunisku. Umí dobře francouzsky (už od střední školy), anglicky, německy a zřejmě i španělsky. Ještě přidejme češtinu a slověnštinu (asi ne maďarštinu) a můžeme se jen dohadovat, kdo z obou zmíněných politiků má do Evropy blíž. (Konečně je to trochu vidět už na jejich oblečení.) Nevíme, zda jezdí na běžkách, ale na sjezdovkách určitě a dovolujeme si tvrdit, že trochu lépe než všichni jeho předchůdci ve funkci premiéra.
Znalost jazyků neznamená, že je tím dána kulturní a třeba i politická orientace Miloše Zemana a Andreje Babiše. Ale skutečností je, že třeba jen povrchní jazykové znalosti otevírají okno do dané kulturní a sociální skutečnosti, a že pomáhají definovat množství a kvalitu osobních kontaktů. A potom je také snadnější hledat, odkud tito zmínění politici získávají své informace. A jen proto, že jsme na začátku tohoto zkoumání, docházíme k názoru, že je to z rozdílných zdrojů.
Zdeněk Zbořil
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
