Jak si zřejmě někteří myslí, pokud jste proti dotaci do kultury, jste proti kultuře samotné. Kultura je totiž umění a umění nemůže být předmětem zisku a zároveň ho nikdo nebude ze svých peněz platit. Moc si ovšem nevzpomínám, že by obrazy namalované Picassem platil stát nebo, že by Dostojevský dostal dotace. Tato díla přesto vznikla. Umění se prosadí navzdory penězům. Dotace nakonec jen podporují tvorbu, která zajímá jen málokoho a je určena spíše pro menšinu a to na úkor většiny.

Jan Svěrák v „Událostech komentářích“ 20. 11. argumentoval v debatě s Petrem Machem, že film je také průmysl. Ano, to je pravda, film je finančně náročná činnost. Namalovat obraz je relativně levné. O to je ovšem náročnější se obrazem prosadit. Když je ovšem film průmysl, tak proč by měl být nadřazen jiným průmyslům a být tak privilegován? Protože vyrobit automobil není umění? A kdo to obhájí? Auto má svůj design, technologie a další atributy, které bychom mohli nazvat uměním. Taková diskuse se však nedá rozlousknout, protože je pouze o hodnotách. Někdo si váží více krásného designu automobilu než průměrného filmu. A zde přichází situace, kdy, jestli film dotaci dostane, rozhoduje odborná komise. Z mého pohledu tak film ztrácí svobodu, nehledě na to, že se takto vytváří prostor pro dobývání renty, tzn. korupci. Hodnocení toho jestli je film odpovídající pro poskytnutí státní dotace se může nakonec zvrhnout v zvrácený způsob propagandy. Ačkoli si to někteří nechtějí připustit, toto riziko vždy existuje a je lepší se mu vyhnout. Konečně umění je ve výsledku o tom, kdo si ho jak vyloží.