Zákony však v částkách nenajdeme v úplném znění. Jen stěží se tak můžeme řídit například ustanovením „ V § 2 písm. e) bodě 2 se za slovo "provozovateli" vkládá slovo "zařízení". V § 2 písm. e) bodě 3 se slovo "technika" nahrazuje slovem techniky" a na konci textu bodu se doplňují slova "jako celku".“

Sbírka zákonů v listinné podobě je jediný státem garantovaný zdroj platného práva. Přitom však i soudci musí logicky vyhledávat informace v soukromých právních systémech. Ani oni by z výše uvedených vět v částce číslo 32 z roku 2013 nebyli moc chytří. Z dotazníku Ministerstva spravedlnosti vyplynulo, že v systému ASPI vyhledává denně 85 %, v Beckonline 76 % a v Codexis 25 % soudců. Jenže v komerčních systémech mohou být i chyby. Stát jejich znění neověřuje.

Pokud klapne projekt e-sbírky, vyznáme se v zákonech lépe. Budeme mít nejen online bezplatný přístup k úplným znění zákonů, ale zrychlíme také publikační proces zákona, což znamená, že některé zákony budou moci nabýt účinnosti dříve po jejich schválení. Některé zákony totiž dnes čekají na to, až vyjde nová částka s novelami a budou tak publikovány ve Sbírce zákonů.E-sbírka nám umožní také lepší práci se zákony. Usnadní práci legislativcům, tedy těm, kteří zákony fakticky píší. E-sbírka a e-legislativa totiž bude mít k dispozici funkci e-šablony, která nám pomůže promítat změny přímo do úplného znění zákona.