Dnešní představení Davida Ratha ve sněmovně bude pro ostatní podobné návštěvě začínajících toxikomanů na odvykačce či promiskuitní mládeže na oddělení pacientů HIV.

Základní otázka, kterou si dnes řada politiků v duchu položí, zní, stojí mi to za to? Chci také takhle skončit? Obejdu se bez své závislosti na postech a penězích? Přitom vzpomenou na staré dobré časy, kdy se mohlo konzumovat beze strachu. Vzpomenou na bývalého policejního prezidenta a hlásnou povinnost oznamovat korupční trestní oznámení jedné pozorné sojce.

Nenávistně přitom pohlédnou na zlého Johna a do řad VV, které tomu učinily přítrž a nyní to, co se stalo Rathovi, se muže stát komukoliv z nich. Bohužel se zároveň tímto směrem zasmějí, neboť prvním nepravomocným odsouzeným za korupci jsem já.
Odsouzený za to, že bezúročné půjčky z mých řádně zdaněných peněz údajně ovlivnili poslance, aby si nezvedli své poslanecké náhrady!

Ke cti Kalouska ovšem řada politiků koukne i na něj a zamyslí se i nad tím, zda není bezpečnější přes své fiktivní reklamní agentury a poradenské společnosti úplatky vyfakturovat.