V posledních dnech plní titulní stránky novin i vysílací časy našich televizních zpravodajských pořadů zpráva o odměnách pro vrchní ředitelku kabinetu předsedy vlády paní Janu Nagyovou, není to, jak jsem se někde dočetl tajemnice premiéra. Kromě předsedy vlády se paní ředitelky prakticky nikdo nezastal, tak to musím udělat já. Předem bych rád řekl, že jsem vystudoval na Vysoké škole ekonomické v Praze specializaci Personální management a řídil jsem z pozice starosty asi 100 lidí, tudíž o řízení lidských zdrojů ve veřejné správě mám určité povědomí nejen z teorie, ale i z praxe.

Řízení lidských zdrojů je základním úkolem každého vedoucího pracovníka. A nejde jen o zadávání úkolů a jejich kontrolu, ale také o motivaci a odměňování za splněné úkoly. Každý, kdo někdy řídil větší počet lidí, tak ví, jak nesmírně těžké je najít vyvážený systém, kdy na jedné straně dostávám kvalitní výstupy a na druhé straně se neztrácí motivace k výkonu. Podnikatelské prostředí má širší paletu nástrojů na to, jak motivovat spolupracovníky a jak je odměnit, než státní správa. Podnikatelé si mohou dovolit motivovat např. příspěvky na dovolenou, služebními auty různých kategorií pro různé stupně vedoucích pracovníků, které mohou používat i pro soukromé účely, podnikovými rekreacemi, podíly na zisku, nebo i stravenkami a dalšími. Navíc jsou začasto takové bonusy uplatnitelné i do daňového základu firmy. Tohle si státní správa může dovolit jen ve velmi omezeném rozsahu a zbývá jí často jen jediná možnost k motivaci a to finanční ohodnocení práce. Hodnocení je vždy subjektivní, protože hodnotící je vždy člověk. V případě vrchní ředitelky sekce kabinetu předsedy vlády jde o pozici nejbližšího spolupracovníka premiéra, tu nutně musí zastávat člověk, kterému premiér absolutně věří a kterému (logicky) svěřuje klíčové úkoly.