Nepochybuji ale, že i z této šlamastyky najde pravicová koalice, ať už s Nečasem v čele, nebo bez něj (i tak to může dopadnout), cestu ven. Kromě daní, které jsou spíše vnitrostranickým předvolebním tématem, jsou totiž ve hře další, daleko podstatnější záležitosti. Zemi čekají dva obří přesuny majetku, a když už při jejich prosazování pravicová koalice ztratila u většiny lidí poslední zbytky sympatií, musí je alespoň dotáhnout do konce, aby si zajistila pohodlný život "na věky věků".

Nynější rozpad koalice by totiž ještě mohl ohrozit penzijní reformu a tudíž přesun stovek miliard korun do soukromých fondů, a neschválení takzvaných církevních restitucí by znamenalo neuskutečnění fantastických transportů peněz a majetku, na kterých se také lze značně přiživit. Motivace k přežití je tedy obrovská.

Jakou roli v tomto představení hraje Petr Nečas? Vzpomínám si, jak ještě coby ministr práce a sociálních věcí na Žofínském fóru zdůvodňoval nutnost důchodové reformy tou nejhorší prognózou demografického vývoje a současně tvrdil, že tato reforma by neměla smysl a dlouhého trvání, pokud by nevzešla z dohody v rámci širokého politického spektra. Působil přitom velmi věrohodně, byl přesvědčivý. Věřte nebo nevěřte, již tehdy jsem ho tipoval na budoucího premiéra.

Dnes je již zřejmé, že jím citovaná prognóza je zcela mimo realitu skutečného demografického vývoje. Nicméně »reforma« už je na světě a nynější Nečas - premiér, si při jejím prosazování »hlava nehlava« na nějaký konsens napříč politickým spektrem už ani nevzpomněl. A opět přitom nepůsobil nepřesvědčivě…

Je to zvláštní figurka, navenek působící jako spravedlivý Kája Mařík. Sám zřejmě věří ve správnost současného vládnutí. Jen tím ale potvrzuje svůj neuvěřitelně omezený rozhled a neschopnost analyzovat jevy a údaje (zřejmě si je ani neumí vyhledat a vyznat se v nich).

Jako takový je ale fantasticky využitelný pro ty, kteří skutečně rozhodují – lobby těch nejbohatších a tedy nejmocnějších. Právě on se za jejich zájmy bude prát až »do roztrhání těla«.

Z dlouhodobého hlediska ale užitečný ani udržitelný není. Dotáhl totiž vládnutí až k absurditě. Jeho nejvýraznějšími rysy jsou arogance moci a bezbřehý diletantismus. Splnil tak vrcholně negativní historickou úlohu a v zapomnění neupadne ihned jen proto, že toho tolik napáchal. Spoušť, kterou Nečasova vláda za sebou nechává, totiž hned tak někdo neuklidí…

Ivan Cinka