Lze samozřejmě připustit, že se mýlím (a se mnou všichni vtipálci na internetu, komentátoři v novinách, právníci ...). Rozhodnutí soudu s největší pravděpodobností budu respektovat, sklapnu desky s šedesáti tisíci podpisy a život půjde dál. Ale stejně budu mít – tak jako tisíce jiných, pocit, že jsme tu první prezidentskou přímou volbu nezačali dobře.

Zákon a návazný prováděcí předpis už dávno kritizoval nejeden prozíravý právník. Já sám jsem vždy prohlašoval, že sice přímou volbu vítám, kandidovat chci, ale že jsem si vědom velkých rizik volební procedury, která nebyla předtím vyzkoušena. Praxe však bohužel předčila obavy. Nejednoznačný výklad výpočtu neplatných hlasů, nespolehlivý rejstřík občanů jako jediné měřítko ztotožnění, záměny přechodného a trvalého bydliště (a za určitých okolností ani nemusíte vědět, kde máte trvalé bydliště), pochybnosti kolem náhodného výběru kontrolního vzorku. A nakonec profesionalita aparátu, který kontrolu prováděl, a nezaváhal se pochlubit mediím ještě před oficiálním vyhlášením.

Jednoho by to mohlo umořit, znechutit. Mě ne. Musíme se poučit a prováděcí zákon podle toho upravit. Současně ale nevylít s vaničkou dítě a nevracet se k volbě parlamentem. To může být lákavé, neboť, jak to vypadá, několika politků i právníků je odhodlaných napadnout zákon u Ústavního soudu. Měli bychom to ustát, včetně situace, kdy bude lednový termín volby odložen a předtím si projdeme nemalým martýriem.