V článku časopisu Madical Tribune pod názvem „Volání po zpřísnění kontroly preskripce“ je vylíčená „stará bolest“, která trápí lidi i v USA, že totiž...“ s nárůstem druhů užívaných léků stoupá nebezpečí jejich interakcí. Američané starší 65 let jsou z důvodu nežádoucích účinků léků téměř sedmkrát častěji hospitalizováni než pacienti mladší 65 let. Experti doporučují striktně po pacientovi vyžadovat, aby každému lékaři předkládal seznam všech svých medikací. Informoval o tom list New York Times“.
Není tato situace podobná jako u nás, v České republice? V USA stoupl předpis léků za 11 roků o 70% a tento trend pokračuje se stárnutím populace a vstupem dalších nových léků na trh. Tím pochopitelně narůstá výskyt nepříznivých vedlejších účinků, které mají charakter jak nepříjemných trávicích potíží, tak i dokonce až poruchy vědomí a smrt! V USA je přitom situace charakterizována jako rozsáhlá epidemie těchto jevů a já nevylučuji, že půjde o ni i u nás.
Vždyť například porevoluční překotná registrace spousty léčivých přípravků si vyžádala razantní redukci popisu každého povoleného léku v tzv. Brevíři, takže lékař nemůže vždy získat a pak i podat vyčerpávající informaci o doporučeném léku. O jeho výhodách i rizicích. O možnosti jeho kombinace s léky dosud užívanými apod. Ledaže by nosil obrovskou knihu o hmotnosti několika kilogramů v příruční tašce. Anebo notebook. V hlavě to totiž udržet nemůže a ordinovat s neznalostí věci je hotový zločin.
Ostatně – sdělení uvedené v úvodu není ničím novým. Pouze opakuje již dříve prokázané skutečnosti, ale jak se tak trefně říká – „skutek utek“. Přitom už proběhlo mnoho diskuzí na téma „léková politika“, „informovanost nemocného“, „zlepšit komunikaci s nemocným“, stále „stoupající finanční náklady na léky“ z prostředků v.z.p., ale i z kapes nemocného, „platba za recept jako součást Julínkovy reformy“…
V těchto souvislostech se také zmiňuje IZIP – internetový přístup ke zdravotním informacím pacienta, ale tolik proklamovaná elektronická zdravotní knížka zatím v požadované míře neslouží kterémukoliv občanovi České republiky ani ve zdravotnickém zařízení, ani v domácím prostředí, i kdyby měl počítač v každé místnosti svého bytu.
A což potom knížka dle návrhu exministryně zdravotnictví Milady Emmerové, která byla preferována nejen ministerstvem zdravotnictví, ale i vedením VZP a zakládajícími autory IZI? Ti považovali papírovou knížku za předvoj jejich knížky elektronické s působností do doby, než bude počítačová síť daleko hustší než dosud a povede nejen od lékaře k lékaři, ale i ke každému zaregistrovanému nemocnému, aby zde mohl získat souvislé potřebné informace sám o sobě.
Zápis do papírové zdravotní knížky by provedl každý lékař, či zdravotní sestra či sám pacient s uvedením nejnutnějších nových skutečností a ordinací, ale především by došlo ke kontrole užívané medikace s ohledem na množství léků a jejich možné nežádoucí spolupůsobení, které generuje nové a nové obtíže. Přitom je známo, že nežádoucí účinky léků přibývají s věkem, kdy u seniorů nejsou funkce všech orgánů vždy dokonale sladěné. Tyto nežádoucí účinky jsou dokonce na čtvrtém místě v příčinách smrti dle světových statistik!!! Pokud jde o seniory, je to nejpočetnější věková skupina, navštěvující často různé lékaře v ambulantním sektoru, ale i v nemocnicích..
Skutečnost, že by v knížce byla jednou provždy uvedena základní anamnestická data, by jistě ocenil každý ošetřující lékař. Anebo zabudován „očkovací průkaz“, anebo zapsána krevní skupina či údaj, že nemocný nesmí být podroben magnetické rezonanci, protože má od jisté doby implantovaný kardiostimulátor.
Úplně na závěr chci připodotknout, že takováto taktika ve vedení ambulantní dokumentace by měla být jedním z pilířů reformy zdravotnictví. A to nemluvím o tvorbě doporučených standardů diagnostických a léčebných, o nutnosti budování sítě lůžkových zdravotnických a sociálních zařízení na základě zjištěné potřebné péče v každém kraji atd. Všechna tato opatření představují nepochybně nejen především informovanost a prospěch pro nemocného, ale i finanční úspory pro nás pro všechny.
Měli bychom se řídit jiným slovenským příkladem: asi před 6 lety zavedla jistá zdravotní pojišťovna na Slovensku přehled užívaných léků, který měl u sebe každý nemocný zapsaný v Lékové knížce. Tato pojišťovna pak vyčíslila úsporu třetiny nákladů na léky za jeden kalendářní rok. V našich podmínkách by šlo cca o 20 miliard korun za rok.
V tom vidím perspektivu v našem zmítaném zdravotnictví, která je racionální a slouží logicky k jistější úzdravě nemocného za méně peněz. Kritika všeho a všude je relativně snadná – ale pokusme se o cokoliv konstruktivního!
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
