Voliči teprve postupně, většinou až po komunálních volbách, tak jak začaly mít jasné rysy pravicové reformy, začali chápat, že předvolební programové cíle byly jen vějičkou, na niž získaly potřebné hlasy. Nejvíce je to patrné u Věcí veřejných. Směšně pak působí, když se čas od času tato strana pokouší svými odmítavými postoji k některým záměrům tvrdé pravice vyslovovat oponentní stanoviska, aby však nakonec, z důvodů udržet se ve vládě, ustoupila.

Důvody pro nespokojenost občanů jsou zcela jasné:

Neplnění předvolebních slibů koaličních stran.
Korupční jednání vládních stran a neřešení problémů korupce.
Tzv. úsporná opatření, která většině berou ve prospěch nejbohatších.
Neschopnost řešit hlavní problémy občanů...

Společnost se tedy postupně radikalizuje a přestává být beránkem, který přijímá každé rozhodnutí. Velkou úlohu při tom sehrávají odbory, které již po několikáté zorganizovaly demonstrace či demonstrační stávky. Dále roste počet občanských iniciativ, které se otevřeně staví proti vládním záměrům. Vláda namísto hledání řešení a konsenzu všemi možnými zákonnými a, žel, i mimozákonnými opatřeními se snaží omezit jejich aktivity, či dokonce je postihovat.