Stát však poněkud zaspal dobu. Elektronický podpis se prosazuje pomalu a s potížemi stejně jako transparentní veřejná správa prostřednictvím webu. Co chybí zatím úplně, je možnost elektronického hlasování.

Měli bychom si vzít příklad z Estonska. Tato malá postsovětská země dokázala v elektronizaci veřejné správy přeskočit i bohaté západní státy. Od roku 2007 tu mohou všichni volit do parlamentu z domácího počítače. Stačí k tomu čipová občanka a čtečka. To umožní každému pohodlně využít své volební právo. Věřím, že takto bychom dokázali k volbám přitáhnout zejména mnohem více mladých lidí. Je dobře, že ministerstvo vnitra alespoň chystá pilotní projekt e-voleb. Jen doufám, že to nedopadne podobně jako internet do škol, registr aut nebo S-karta.

Možnost elektronické volby by také znamenala obrovskou pomoc pro krajany v cizině. Ti dnes musejí osobně dorazit na ambasádu, což v některých zemích znamená cestovat tisíce kilometrů. Trochu vysoká daň za využití základního občanského práva. Přitom bychom si měli vážit těch, kteří na svou zemi nezapomněli ani za hranicemi a zajímají se o to, kdo u nás vládne.