Česká vláda opět nestíhá. Jako obvykle, přípravu na Evropskou Radu. Ministr zahraničí dokonce předvídá kvůli EU vážný problém v koalici a úměrně moudře svému věku vyzývá k jednotnému hlasu vládních stran v této věci. Těžko říci kdy, když klíčové jednání začíná zítra. Novináře  to moc nezajímá; bulvár se z toho udělat nedá a pan ministr takto vyhrožoval již nesčetněkrát. ČR plíživě opouští evropskou integraci.

Občané evidentně díky současné vládě mají starosti v mnohem bližších horizontech, než ve kterých se projeví neschopnost, ideologická zarputilost a malá předvídavost současné vlády naším vyčleněním z evropského integračního procesu a později zřejmě i z jednotného trhu.

A tak se pomalu, ale jistě vydělujeme z civilizovaného světa. Tam jsme se formálně zařadili vstupem do Evropské unie. Miliardy z fondů EU, tedy z peněz evropských daňových poplatníků, nám měli pomoci stát se jeho součástí i fakticky. Měli jsme dost dobře našlápnuto – do r. 2006. Nástupem Topolánkovy vlády jsem zařadili zpětný chod. Evropské peníze čerpáme špatně a velmi málo efektivně (i proto nás okolní země hospodářsky předbíhají). Desítky miliard necháváme díky chybějícím kontrolním mechanismům (v odpovědnosti ministerstva financí) ležet v Bruselu. Odpískáním vstupu do eurozóny jsme vyhnali i ty investory, kteří byli schopni překousnout naše ne zrovna stabilní právní prostředí a jiná „špecifiká“.

Z civilizovaného světa jsme se i mimo to již  skoro vyřadili šplháním po žebříčku zemí s největší mírou korupce, propadáním hospodářského růstu, nárůstem lidí pod hranicí chudoby, snižováním financování vědy a propadáním se ve srovnáních úrovně vzdělání našich žáků a studentů, zhoršováním dostupnosti zdravotní péče, devastací všech veřejných systémů. Střední třída a chudí ještě více chudnou, banky a velké finanční skupiny zvyšují zisky. I to je znak rozvojového světa.