Smysl článku byl: Padni komu padni. Za sériové vraždy, zvláště brutální vraždy a za vraždy v rámci terorismu trest smrti. Bez ohledu zda je někdo příčetný či nepříčetný.

Pokud se naše společnost nebude držet zásady, že za zločin musí zákonitě přijít trest adekvátní k povaze zločinu, je odsouzena k zániku. Mějme odvahu vrátit se ke starozákonnímu oko za oko, zub za zub.

Ovšem někteří diskutéři vyfabulovali mé názory ve smyslu, že byl namířen proti nemocným osobám.  Odráží se to v reakci na názor jedné z diskutujících: „pozorně jsem si přečetl vaše příspěvky - vaše názory jsou velmi nebezpečné - podobné názory byly ve fašismu - vy byste chtěla trestat člověka za jeho nemoc. Ano, zemřel mladý člověk, a jeho čin - zastání se druhého - je úžasné a je mi to nemírně líto. Ale popravit člověka, protože je nemocný ?“

A zde je ta největší dezinterpretace: Nikdo nechce popravovat člověka za to, že je nemocný, ale za to, že vykonal sériové nebo že vykonal teroristické vraždy. Padni komu padni, bez polehčujících okolností.

Uvědomme si, že se svět ve 21. století se hýbe ve smyslu chápání toho, co je spravedlivé, co je dobré, prapodivným způsobem. Historicky se novodobý humanismus se zrodil na konci osmnáctého století a vyvíjel se pozitivně až do vypuknutí 1. světové války. Pak se začalo vše hroutit. Takové ty všeobjímající názory týkající se vězenství umožnily nástup Hitlera k moci. Jen si vzpomeňte na jeho fešácký kriminál a možnost využít pohodlí tohoto kriminálu k napsání knihy Mein Kampf. Současný posthumanismus znevýhodňuje slušné lidi a nahrává zločincům. Nebezpeční lidé patří za mříže. Máme plná ústa tolerance k různě nebezpečným individuím a ohroženo je naopak společenství lidí bezúhonných, lidí, kteří byli vždy pilířem zdravé společnosti.