Politika se v současném českém provedení smrskla pouze na vliv, moc, pozice, a z toho plynoucí peníze. Náš stát má přebujelou, netransparentní, komplikovanou a nesmírně nákladnou administrativu, která je nezřídka řízena různými stranickými a obchodními sítěmi, které klientelismus a korupci povýšily na normu.

Stát si de facto rozparcelovaly politické strany a jejich výběrčí. Službu daňovým poplatníkům (občanům) často nahradily spolupachatelstvím s vybraným okruhem svých obchodních přátel.

Formy jsou různé. Předražené nákupy a také služby poradců a prostředníků. Naprosto nepatřičné a nesmyslné sumy za reklamu a rádoby analýzy. Nekontrolovatelné výdaje na právní služby, které často suplují úřady samotné. Podivně levné prodeje a jiné účelově zpracované veřejné zakázky, jež obcházejí zákonné normy, veřejný zájem a dobré mravy. Zásadní je rovněž pumpování zdrojů z dotací a ze společností s majoritní účasti státu.

Není náhodou, že se v žebříčcích korupce propadáme hlouběji a hlouběji.

A to se při tom nemají naše parlamentní strany nijak zle. Soudě podle štědrých příspěvků státu by nouzí rozhodně trpět nemusely. Přesto přijímají milionové dary sponzorů. A to s velkou pravděpodobností nejen legálně. Děje se tak přes fiktivní dárce, ale i přes různé nadstandardní dodavatele „specifických služeb“. Některé dary se přiznají a jiné ne. Ostatně, vždyť si ve finále své vlastní hospodaření tzv. kontrolují sami ve svém domácím Parlamentu.