Pro někoho možná banalita, když už to mají plzeňská práva „spočítána“, pro jiné nejistá budoucnost studií nejen v „přechodné době“, ale i nesrovnalosti ve financování fakulty a jejích zaměstnanců.

Kde se vzal ten zmatek? Jako pokaždé je za tím rozhodnutí ministra školství Josefa Dobeše, bývalého personalisty bezpečnostní agentury Víta Bárty.

V uplynulých dnech ministr prodloužil akreditaci magisterského studia do 31. července 2016. Nerespektoval tak stanovisko Akreditační komise, která rozhodla o jejím odebrání k letošnímu říjnu. Ostatně nebylo to poprvé. Zamítl například i omezení akreditace oboru Andragogika na Univerzitě Jana Amose Komenského a návrhy na odnětí akreditace u některých programů Bankovního institutu nechal bez odezvy. Nejen, že účelově zasahuje do akreditačního procesu, ale vytváří tak naprosto netransparentní prostředí v oblasti vysokoškolského vzdělávání.

Za svůj čin sice sklidil hlasitý potlesk studentů práv, o což mu samozřejmě v souvislosti se stále klesajícími preferencemi Věcí veřejných primárně šlo, ale vnesl do studia právníků z Plzně neuvěřitelný chaos.

Jak to bude se studenty, kteří by nastoupili do prvního ročníku a s ohledem na délku studia by zákonitě ukončili po 31.červenci 2016? Minimálně se tak poruší školský zákon, pokud se uděluje akreditace, se kterou Akreditační komise nesouhlasí.

Jak bude škola dále financována? To platí pro oba případy, zda budou i nebudou přijati noví studenti.

Jak se takovéto znejistění akreditačního procesu projeví i na ostatních školách?

Akreditační komise je kolektivní orgán. Zákon o vysokých školách v paragrafu 84 svěřuje Akreditační komisi péči o kvalitu vysokoškolského vzdělávání včetně všestranného posuzování vzdělávací a tvůrčí činnosti vysokých škol. Podle tohoto ustanovení má komise k tomuto cíli zejména hodnotit činnost vysokých škol, kvalitu akreditovaných činností a výsledky hodnocení samozřejmě zveřejňovat.

Ministr Dobeš je jedinec, který se po všech svých nezdarech snaží opět velmi krátkozrace zpopularizovat, bez ohledu na účinky svých rozhodnutí. V tomto případě se však jedná přímo o zneužití pravomoci úřední osoby. Jako vězeňský psycholog byl možná pro společnost něčím prospěšný, školství je ale od začátku na škodu.

Ing. Vladimír Hönig, Ph.D., vedoucí odborné komise SPOZ pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy