Před Krajským úřadem při příjezdu prezidenta se objevilo sedm červených karet a dva pískali na píšťalky. Možná, že neandrtálci neřvali, jak pravili představitelé vědy při hodnocení prezidentova vánočního poselství, ale pískali jako ti dva v Pardubicích. V Přelouči jsem zaznamenal červené karty asi tři. V Chrudimi jich přišlo na diskusi s prezidentem do zcela zaplněného sálu o kapacitě asi 400 lidí asi deset v červených svetrech. Stoupli si vzadu za poslední řadu sedadel. Byl jsem zvědav proč, ale večer to bylo jasné – televize zabírala sál zezadu, kde samozřejmě červení vynikli. Další cesta prezidenta vedla do Hlinska, kde se mu v nabitém sále dostalo velmi vřelého přivítání 900 občanů, když přibližně stejné množství se do sálu už nevešlo a stálo venku. Tam nebyla červená karta ani jedna.

Vedle plných sálů bylo vidět i hodně lidí kolem cest prezidentské kolony. Fotografovali, filmovali, mávali. Sečteno a podtrženo, zájem občanů o prezidenta republiky byl obrovský a lidé v drtivé většině vyjadřovali prezidentovi sympatie a podporu. Kdyby se zde udělal průzkum veřejného mínění, pak by podpora prezidenta musela překročit minimálně 70%. Jinými slovy, potvrdil se mně můj názor o roli venkova jako protikladu „pražské kavárny“, jejíž příslušníci, sedí na Kavčích horách, v redakcích některých dalších médií a v uměleckých salonech a snaží se zavádějící informační masáží ovlivnit ty „hloupé ovce“ mimo Prahu. Proč se tak děje je jedna otázka, ale že se tak vůbec děje, je opravdu silná káva.

Žít a bydlet na venkově, v malém nebo středně velkém městě, zkrátka jinde než v Praze ještě neznamená, že je člověk buran, nevzdělanec či osoba mdlého rozumu bez možnosti vlastního úsudku a názoru. Právě naopak, zde jsou kořeny zdravé společnosti a státu. Zde a nikoliv v „pražské kavárně“ je zdroj a měřítko autentických tradičních hodnot a není třeba je lidem podsouvat a vnucovat ze skleníkového světa odtrženého od skutečného života.