Svět není jen o špatných zprávách, nejistých výhledech a obavách. Platí to dokonce i o současné české realitě. Před časem jsem mluvil o tom, že potírání zločinu začíná zesilovat a začíná se proměňovat v trvalý trend. Důkazem mých tehdejších příslibů budiž vyšetřování brněnských šíbrů z řad policie, nová trestní oznámení na úředníky pražského magistrátu v kauze Opencard nebo například prošetřování nakládání s eurodotacemi u několika krajských reprezentací. Vedle těchto probíhajících očistných procesů dovnitř policejního sboru, vysoce postavených úředníků a krajských funkcionářů startuje méně viditelný, o to možná ještě významnější korektiv na zločin a závažnou ekonomickou kriminalitu - vyhledávání a zabavování výnosů pramenících z trestné činnosti.

Zkušenosti kriminalistů zahraničních i domácích opakovaně potvrzují, že zločince mnohem víc bolí zabavení samotného lupu než trest samotný. Státy, které se intenzivně zaměřily na zabavování výnosu z páchané trestné činnosti, významně utlumily samotnou páchanou trestnou činnost. Vidina soudu, adekvátního trestu a pobytu v cele již náhle nebyla tak snesitelná, když zároveň daný stát začal razantně zabavovat peníze, ukradený majetek, cenné papíry, zkrátka vše co vzešlo z prováděných nekalostí a trestné činnosti.

Inspiroval jsem se touto praxi a z tehdejší pozice ministra vnitra jsem vybídl policii k mnohem razantnějšímu zabavování výnosu z trestné činnosti. Šlo mi o demonstrativní postih, ukázku policejního odhodlání potrestat zločin maximem legálních možností. Aby byly příklady, aby existovaly viditelné příklady postihu, které by odrazovaly další případné následovníky tohoto zavrženíhodného konání.