Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dobré odpoledne. Dovolte mi kratičkou úvahu nad volbou prezidenta NKÚ.

Je to více než rok, co se nepodařilo Poslanecké sněmovně sjednotit se - aspoň většinou - na jménu vhodného nominanta ke jmenování prezidentu republiky. Já prosím o zamyšlení, zda během tohoto roku jsme rozpravám, které jsme vedli, nezůstali něco dlužni, zda jsme všichni nevedli diskuse dominantně z pozice, čí že to bude kandidát, jaká že strana si procpe "svého" prezidenta NKÚ na tuto pozici, a mnohem méně jsme ty diskuse věnovali úvaze, na základě jaké filozofie, na základě jakých kritérií a na základě jakých požadavků bychom měli tuto pozici obsazovat.

Ono to má svůj poměrně hluboký kořen v dobách opoziční smlouvy, na kterou můžeme mít každý jiný názor. Současný pan prezident ji několikrát adoroval ve svých posledních projevech. Někdo si o ní myslí něco jiného. Ale v dobách této opoziční smlouvy to má svůj hluboký základ, kdy se tenkrát ty dvě strany oné dohody nebo mocenského kartelu - jak si přejete - dohodly, že kolegium NKÚ bude obsazováno paritně.