Tak nějak se většina Čechů (podle posledních průzkumů téměř tři čtvrtiny) dívá na otázku vyrovnání státu s církvemi. Jenže! Filozoficko-morální rozměr, jak církve kdysi v historii svůj majetek nabyly, dnešní právo nezná. Navíc bychom se stejně mohli ptát u jiných, dávno provedených restitucí, zda ten či onen kníže nebo měšťan získal vše poctivě. Avšak zatímco jiní restituenti mají své majetky dávno zpět, církve na vyrovnání stále čekají. Jejich majetek byl neprávem znárodněn a za celých dvaadvacet let po pádu komunismu se nedočkaly nápravy. Jsme poslední postkomunistickou zemí, která se tímto problémem ještě musí zabývat. Je však jasné, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Pro mne otázka nezní - zda? Nýbrž - jak?

Doba, kdy český stát šetří každou korunu, kdy ministr financí léčí státní rozpočet hlavně zvyšováním DPH a škrtáním potřebných výdajů, skutečně není církevním restitucím zrovna příznivá.

Připomenu však, že po pádu komunismu byly církevní pozemky zablokovány, což zavinilo, že s nimi řada obcí nemůže dosud nijak nakládat.