Věděl jsem už dávno, že její zdraví není v pořádku, ale když jsem ji v říjnu loňského roku posílal blahopřání k jejím 87. narozeninám a přál jsem jí „a happy birthday“, nepředpokládal jsem, že to bude z mé strany přání poslední. Velmi jsem si vážil toho, že jsem se s ní mohl v posledních 23 letech setkávat, vnímal jsem, jak jí ubývá sil, ale vždy z jejich slov zazněla ona stará dobrá „Lady Thatcher“. Říkalo se jí „železná dáma“, ale ona byla železná pouze v politice a ideologii. Jinak byla velmi milým, přátelským, pozorným a naslouchajícím člověkem.

 

Politiku, kterou prováděla ve Velké Británii, jsme považovali za vzor hodný následování, a proto byla naše (často moje) politika považována za „thatcheristickou“. Myslím, že to cítila i ona a tomu, co jsme před dvěma desetiletími dělali ve snaze zbavit se dědictví komunismu, vždy vyjadřovala podporu. Toho jsme si vážili a považovali to za vyznamenání.

 

V dnešní době Margaret Thatcherová v Evropě nesmírně chybí. Současný evropský ekonomický a sociální systém, který se v posledních letech stává stále více a více „antithatcherovský“, je přesně tím, proti čemu ona, jako první žena v historii na postu britského premiéra, od konce 70. let, bojovala. Její hlas nesmírně chybí i v dnešní diskusi o evropské integraci. Mnozí z nás nezapomeneme na její slavný projev v belgických Bruggách, kdy jasně řekla, že potlačování národních států a koncentrace moci v Bruselu Evropu zničí. Je na nás, abychom na její slova nikdy nezapomínali.

 

Václav Klaus