1. Děkuji za pozvání – v tomto uspěchaném předvánočním čase – do Vašeho města a na Vaši univerzitu. Vážím si ho, už dlouho jsem zde nebyl. Témat pro promluvu na takovémto setkání je jistě více, je z čeho vybírat, ale já v této chvíli za nejdůležitější považuji to, co se právě teď děje v Evropě, resp. s Evropou. Proto se o tom pokusím říci pár úvodních slov.

2. V listopadu loňského roku jsem na toto téma vydal knihu s názvem „Evropská integrace bez iluzí“ a dovolím si ji vzít jako východisko mé dnešní promluvy. Kniha od té doby vyšla v angličtině, němčině, italštině, bulharštině a minulé pondělí jsem její španělskou verzi prezentoval v Madridu. Další vydání se připravují, první asi bude v dánštině.

3. Při loňském představování této knihy jsem argumentoval, že je to kniha aktuální, ale nikoli „aktualistická“. To nebylo myšleno jako hříčka slov. Chtěl jsem tím říci, že obsahuje úvahy obecnějšího typu, tedy argumenty dlouhodobě platící, které příští summit EU nebo nové ratingové hodnocení toho či onoho státu eurozóny nijak neovlivní. Nemyslím, že budu muset knihu přepisovat. Na druhé straně nemohu popřít, že mám před očima své zážitky ze summitu EU-Asie, který jsem prožil před měsícem v Laosu. A ty mi říkají, že asi budu muset knihu napsat ještě kritičtěji a naléhavěji. Znovu a znovu se přesvědčuji, že evropští politikové realitu v úvahu neberou.

4. Předesílám, že kniha nekritizuje jednotlivosti evropského integračního procesu a že také nenaznačuje, že se dá něčeho zásadního dosáhnout změnou jednotlivostí. Jádrem kritiky je zvolený a realizovaný integrační model, který samozřejmě realitu výrazným způsobem předurčuje.

5. Kniha není defétistická. Nepřijímá falešný názor, že jsme – naše země a každý z nás – pouze pasivními figurkami na šachovnici jakéhosi objektivně se prosazujícího historického procesu, ze kterého není vyhnutí. Žádný nevyhnutelný proces to není, děláme ho my, lidé žijící v Evropě, lidé žijící v jednotlivých evropských zemích.