Itálie je a vždy byla zemí, ve které je všechno trochu jinak. Volby tu vždycky byly soutěží mezi křesťanskými demokraty, komunisty a změtí malých stran. Po korupčních aférách velkých politických stran a zásadních změnách volebního zákona se celý systém kompletně zhroutil a zneprůhlednil a nastalo období berlusconizace. Prostě buď byl někdo pro Berlusconiho, anebo proti Berlusconimu. Nejsilnější ze západoevropských komunistických stran zmizela a k jejímu nástupnictví se hlásí široká plejáda středolevých a levicových subjektů. V posledních deseti letech této části spektra dominuje Demokratická strana a na levici se snaží navázat na tradice dvojice komunistických stran - Rifondazione Comunista a Partito dei Comunisti Italiani, které byly ještě před devíti lety zastoupeny v Evropském parlamentu i na domácí politické scéně. Potíž je ale v tom, že strany, které v Itálii samostatně kandidují, nemají příliš velkou šanci získat významnější zastoupení v tamním parlamentu.

Tyto volby jsou jasným důkazem toho, že je možné, aby se pravicové subjekty obratně distancovaly od pravicové vlády, a starému Berlusconimu se tak v závěru volební kampaně podařilo dotáhnout na úroveň favorizované středolevé koalice vedené Demokratickou stranou. Situace v Itálii přitom trošku připomíná francouzský předvolební guláš z doby před několika desítkami let. Tehdy Colouche svými vystoupeními ve sdělovacích prostředcích vtipně parodoval velké politiky a byl odměněn preferencemi na úrovni více než 15 %. Dnes vidíme v Itálii komika Beppeho Grilla v čele Hnutí pěti hvězd, který po čtyřech letech na politické scéně získává více než 25 % v Poslanecké sněmovně a přes 23 % v Senátu. Budeme-li přitom u Hnutí pěti hvězd hledat volební program, skončíme u populistických výkřiků. Podle všeho tak toto uskupení ve své většině podpoří buď pravostředovou Berlusconiho koalici nebo levostředovou Italia Bene Comune. Pokud se tak nestane, čekají Itálii v krátké době nové parlamentní volby.