Především je to velmi vážná situace, která již hraničí s bezpečnostním ohrožením podstaty státu. Pokud bude nadále sílit podezření ze zneužívání institucí státu, k udržení a posílení politické moci, potom občan ztrácí poslední možnost, jak se dovolat práva v této zemi.

Základní pilíře státu, které mají být zárukou a oporou demokracie jsou moc výkonná, moc soudní a moc zákonodárná. Pokud se podíváme do novodobé historie státu, potom u všech třech pilířů máme trvalé pochybnosti o jejich nestrannosti a objektivitě a pokud by byly tyto instituce zkorumpovány, je ohrožena zásadním způsobem bezpečnost tohoto státu.

Všechny tyto pilíře státu jsou velmi provázány a jsou nezbytnou podmínkou pro smysluplné fungování státu. Bohužel, parlament a politici jsou velmi často tlačeni k tvorbě zákonných účelovostí až paskvilů. Může jít o skryté zachování politického vlivu, nikoli primárně o zachování a pečování o zájmy státní či o potřeby občanů ČR. Za příklad by mohl sloužit i vznik zákona o GIBS, který je evidentně jakousi pojistkou a kontrolním mechanismem nad policií v rukou ODS. Byla to i podmínka zakotvená v koaliční smlouvě,  pro ustoupení ODS ministerstva vnitra. Jedině pod touto podmínkou ustoupila ODS požadavku VV na ministerstvo vnitra a následně i tlaku Radka Johna ve věci jmenování nového a na ODS nezávislého policejního prezidenta. Dnes v reálu vidíme rácio příběhu a tím je kontrola policie.

Ovládnutí těchto institucí státu je naprosto zásadní pro tvorbu obrazu naprosto skvěle fungujícího institucionální rámce naší země a je o to významnější, o co více jsou tyto instituce pod vlivem politických stran a prolezlé korupcí. Odborníci zcela „nezávislých“ institucí, tedy odborníci, pomáhají zkorumpovaným politickým stranám předkládat obraz perfektně fungujícího státu. Občan může být v klidu.

Bohužel, nikdo se nezajímá proč je tento obraz skvěle fungujícího státu a jeho institucí, které chrání demokratické principy tak dokonale, jsou natolik s kontrastu s realitou, kterou se musí občan dennodenně brodit. Synonymum pro tento proces se nazývá absolutní nedostatek morálky a státu. Velmi časté konce politických šarvátek končí právě na postojích těchto institucí, které se často stávají součástí politické hry. Vyjádření soudů, státních zástupců a špiček policie je velmi často bráno jako nestranné a odborné stanovisko právě tohoto institucionálního rámce státu. Vláda Petra Nečase si právě pochybná rozhodnutí těchto institucí často bere jako pomocnou berličku pro svá kontroverzní rozhodnutí. O spřízněnosti a spolupráci je taktní ticho. Premiér nic neví, dle jeho postoje je proces s Petrem Lessym standardní postup demokratických institucí tohoto státu.